Fluor ve vodě už dnešní děti neznají. Co na to jejich zuby?

Fluor ve vodě už dnešní děti neznají. Co na to jejich zuby?

Fluoridace vody u nás bývala běžnou praxí a možná jste také ve svém okolí zaznamenali debaty o tom, jestli náhodou její ukončení nemohlo vést k větší kazivosti zubů. Podle odborníků není k přidávání fluoru do vody důvod.

První zprávy o fluoridaci pitné vody pocházejí ze 40. let 20. století z USA a důvodem pro její zavedení bylo zjištění, že podávání fluoru snížilo kazivost zubů u dětí. V 50. letech se ve prospěch fluoridace vyslovila Světová zdravotnická organizace (WHO), když některé americké studie ukazovaly snížení kazivosti zubů u dětí až o polovinu.

Jak je to s fluorováním vody v Česku?

V socialistickém Československu se začalo s přidáváním fluoru do pitné vody koncem 50. let 20. století. V roce 1958 se fluoridace začala testovat v Brně a v Táboře. Na základě výsledků testů pak v 60. letech doporučilo ministerstvo zdravotnictví rozšíření této metody do dalších oblastí. A také vydalo metodický návod, ve kterém doporučilo obsah fluoridů v pitné vodě v koncentraci 1 miligram na litr. Do poloviny 80. let se fluoridace v Československu rozšířila na stovky lokalit a pitnou vodu se zvýšeným obsahem fluoru tehdy pily přes 3 miliony lidí.

V té době se ale začalo mezi odborníky diskutovat o vhodnosti a bezpečnosti fluoridace a některé státy, například Švédsko, Holandsko nebo západní Německo, se rozhodly plošné přidávání fluoru do vody ukončit. Koncem 80. let už ho přestala vyžadovat i tehdejší československá hygienická služba a vodohospodáři postupně od přidávání fluoru ustupovali. V roce 1988 přestali s fluoridací v Praze a o pět let později se Ostrava stala úplně posledním městem, které k danému kroku přistoupilo.

Jaké byly výhrady proti fluoridaci vody?

V rámci vědeckého výzkumu přibývalo studií, které upozorňovaly na možné nežádoucí účinky vyšších dávek fluoru na lidské zdraví. Například některé studie naznačují, že by vyšší příjem fluoru mohl mít negativní účinky na vývoj mozku. Děti z oblastí s vyšším výskytem fluoru totiž vykazovaly statisticky významně nižší IQ ve srovnání s vrstevníky, kteří žili v regionech s nízkým výskytem fluoru. Zjišťoval se i rozsah příjmu fluoru z jiných zdrojů, než je pitná voda, a rozšířilo se také používání fluoru v prostředcích dentální hygieny, jako jsou zubní pasty.

Přibývalo zároveň důkazů, že dlouhodobější vystavení organismu vyššímu množství fluoru se může projevovat tzv. fluorózou zubů (nežádoucí skvrnité zabarvení) nebo dokonce fluorózou kostry, což je bolestivé onemocnění projevující se deformacemi kostí a kloubů.

Objevovaly se i technické problémy se správným dávkováním fluoru ve vodárnách. A to vzhledem k tomu, že je poměrné úzké rozmezí mezi dávkami, které mohou mít preventivní účinky na vznik zubního kazu, a těmi, které mohou mít naopak negativní účinky na zdraví. Krátkodobé působení vysokých dávek např. při poruchách dávkování pak vedlo u spotřebitelů k nevolnostem, zvracení, průjmům nebo bolestem břicha.

Co říkají na fluoridaci evropští odborníci?

Vědecký výbor pro zdravotní a environmentální rizika (SCHER) v roce 2011 zveřejnil zprávu, ve které se zabýval zdravotními vlivy fluoru a fluoridace pitné vody. Na základě zhodnocení dostupných údajů zpráva výboru konstatuje, že existuje dostatek důkazů, že fluoridace zřejmě pomáhá snižovat riziko zubního kazu u dětí, především pro tvorbu trvalého chrupu. Největší efekt fluoridace vody byl pozorován u skupin obyvatel s nižším socioekonomickým postavením.

Nicméně neexistuje zjevná výhoda, která by hovořila ve prospěch přidávání fluoru do pitné vody ve srovnání s tzv. místní prevencí, například použitím zubní pasty s obsahem fluoru. Naopak, účinek trvalého systémového vystavení fluoridům z jakéhokoli zdroje, jakmile se utvoří trvalý chrup, je pochybný. Výbor proto došel k závěru, že nejúčinnější formou použití fluoridů k prevenci zubního kazu je jeho aplikace místně - přímo v dutině ústní.

Odborníci upozorňují také na skutečnost, že ve členských státech Evropské unie od poloviny 70. let klesá výskyt zubního kazu dvanáctiletých dětí bez ohledu na to, zda v těchto státech byla prováděna fluoridace či nikoli. Podle zprávy výboru není odůvodněná politika založená na přidávání fluoridů nejen do pitné vody, ale ani do kuchyňské soli nebo do mléka. Testy proběhly hned v několika zemích.

Na jakém principu fluor chrání zuby před kazem?

V minulosti odborníci předpokládali, že pozitivní účinek fluoru spočívá v tom, že fluoridy jsou do zubní skloviny zabudovávány při vývoji zubu. A právě dostatek fluoru pro vývoj zubu měl být zajištěn jeho přidáváním do potravin nebo vody. Po zabudování fluoru měla pak být sklovina odolnější vůči působení kyselin v dutině ústní, a tím i proti vzniku zubního kazu. Tuto teorii ale v současnosti odborníci považují za nepřesvědčivou.

Nyní se věda přiklání spíš k názoru, že fluor blokuje aktivity bakterií v tzv. zubním plaku a podporuje remineralizaci skloviny. Z tohoto důvodu se jeví jako efektivnější správná zubní hygiena a místní působení na sklovinu prostřednictvím zubní pasty nebo jiného prostředku dentální hygieny.

Pozor na zubní pasty a některé minerální vody

Drtivá většina vodovodů v České republice bezpečně splňuje limit pro obsah fluoridů v pitné vodě, a tudíž není důvod se obávat pít vodu z kohoutku. Nicméně řada minerálek na trhu obsahuje vyšší množství fluoridů a nehodí se proto k pravidelnému pití.

Rodiče by také měli být opatrní při výběru zubní pasty, a to hlavně pro menší děti. Pokusy totiž ukázaly, že malé děti podstatnou část zubní pasty polykají a do těla se jim tak může dostávat poměrně velké množství fluoru. Proto je vhodné používat dětské zubní pasty, ve kterých bývá obsah fluoru menší ve srovnání s těmi pro dospělé.