Gramofon žije

Všimli jste si, že se v poslední době vrací do módy gramofony a přehrávání starých gramofonových desek? I my v jazykovém koutku půjdeme s duchem doby a připomeneme si některé odlehčené jazykové zajímavosti spojené s gramofony.

Takzvaní audiofilové se obecně dělí na cédéčkáře a gramofonáře nebo vinylofily, lpčkáře, gramofily apod. Řeč bude dnes samozřejmě o těch, kteří propadli gramofonům a starým černým deskám. Takový gramofonář nebo gramofil se musí nejprve rozhodnout, jestli si pro svou zálibu pořídí funglovku, tedy fungl nový gramofon ze současné produkce, nebo jestli se spolehne na starý gramec, tzn. v našich podmínkách nejčastěji na produkci někdejšího n. p. Tesla. Ti technicky zdatnější si takový klasický stroj rádi sami vytuní, ti méně zdatní ho buď ponechají v původní podobě, nebo si ho nechají vytunit u kamaráda. Že nevíce, co znamená vytunit? To je oblíbený nespisovný výraz pro dolaďování, vylepšování, opravování. Tento výraz pochází z anglického slova tuning, což znamená ladění. Posluchači jej asi budou znát spíše ve spojitosti s vylepšováním automobilů. V tomto odvětví k nám pronikl a jak je vidět, má se k světu i v jiných odvětvích.

Co takový „tuning“ u starého gramofonu vlastně obnáší?

Většina starých gramofonů jsou takzvané řemínkáče, tzn. že talíř, na kterém se otáčí deska, je poháněn řemínkem. Řemínek se obvykle vytahá, zpuchří a je třeba ho vyměnit. Pokud se rozhodnete ponechat stávající přenosku, měla by se vyvážit, aby desky takzvaně nehoblovala, tzn. nedoléhala na ně s přílišnou silou. Staré gramofony také mívaly tzv. pětikolík, propojovací šňůru s pěti malými kolíčky, ale tu správný současný gramofil vymění za modernější. Sem tam je v útrobách starého stroje potřeba vyměnit pár kondů nebo kondíků nebo kondorů nebo konďáků, tedy kondenzátorů. Nejdůležitější je na gramofonu samozřejmě přenoska a je zajímavé, že pro ni jsme žádný slangový výraz neobjevili. I mezi gramofily se jí říká stejně, jako by se jí řeklo ve spisovném jazyce, tedy přenoska nebo raménko.

Jak zní a funguje správně „vytuněný“ gramofon?

Správně vytuněný gramofon musí mít především správně nastavené otáčky talíře, takže je klidný a do přehrávaného zvuku nebručí otáčky motoru. Také musí být správně ošetřen tzv. pekáč, to je spodní plechový kryt gramofonu, jinak při přehrávání zvoní nebo duní. Kvalita zvuku také záleží na tom, jaký má ten který gramec zesik, rozuměj zesilovač. A pokud chcete svého starého otáčejícího se miláčka připojit k novým audiosystémům, budete patrně potřebovat ještě předzesik, tedy předzesilovač.