Hana Gerzanicová
Vedle státního svátku a ve stínu historických událostí probíhají i naše malé soukromé dějiny. Jednu z individuálních podob českého osudu nám připomene i dnešní zamyšlení Evy Klausnerové.
Když v Plzni končila válka, bylo Haně Šlaufové 17 let. Američané hledali tlumočníky a ona uměla anglicky. Netušila, jak pro ni bude toto krátkodobé zaměstnání jednou důležité.
V únoru 1948 studovala na vysoké škole v Praze. Byla katolička z vážené středostavovské rodiny a neměla šanci projít při sekyrářských fakultních prověrkách. Mládenec, jehož milovala, prchal přes hranice a ona se přes šumavské kopce vydala za ním. Z tísnivých poměrů v uprchlickém táboře v Mnichově oba vysvobodilo její plzeňské tlumočení. Jakmile se k němu přihlásila, americká armáda ji okamžitě zaměstnala jako učitelku němčiny. Pak se mladí lidé vzali a putovali dál, do Australie.
Emigrace je těžký úděl a není snadné se v cizině uplatnit. Její manžel měl problémy s angličtinou a kvalifikovaná povolání se před ním uzavírala. Ona byla na řeči nadaná a hlavně měla potvrzení, že učila v amerických jazykových kurzech. Směla si proto doplnit vzdělání a stát se učitelkou v Sydney. Získala profesi i uznání, ale strašlivě se jí stýskalo po domově. Její rodina se rozrůstala, stala se matkou šesti dětí. Zklamaný a zatrpklý muž ale nakonec těžce onemocněl a ona na všechnu práci a zodpovědnost zůstala úplně sama. Trápilo ji, že její děti nemají dostatečné zázemí a chtěla jim dodat sebeúctu. Snažila se proto zveřejňovat svoje básně. Časopisy je nejdříve odmítaly, zdály se jim příliš evropské. Později se ale prosadila a dnes je držitelkou několika mezinárodních cen za poesii a Austrálie ji uznává jako svou národní básnířku.
Po roce 1989 se tato statečná žena konečně mohla vrátit domů. Opravila navrácený dům, obnovila zpustlou zahradu a obrátila pozornost k milované Plzni. Děti už mě nepotřebují, ale domov ano, říká. Chci tu ještě něco dobrého udělat. Stala se přítelkyní umělců a podporovatelkou plzeňské kultury. Jednou koupila od výtvarníka Vojtěcha Hurta vyřezávanou sošku Panny Marie. Líbila se jí, ale neuměla si představit, jak by ji mohla použít. Pak se stalo, že byla opravena zdevastovaná kaplička, kterou kdysi na Roudné postavil její dědeček. A v té chvíli nalezla své místo i Panna Maria. V kapličce září světlo a socha v ní stojí, jakoby tam vždycky patřila. "Nevěřím na náhodu, všechno má svůj smysl," říká australská básnířka.
Její jméno dobře známe, je to Hana Gerzanicová. Patří k armádě vzdělaných a ušlechtilých lidí, které nacismus a komunismu vypudily ze země, aby český národ umlčely a ponížily. Překonala chudobu, dřinu, překážky a osamělost a dnes pomáhá jiným. Hana Gerzanicová se 11. května dožívá 80 let. Přejme jí k narozeninám všechno nejlepší a buďme rádi, že je mezi námi. Zaslouží si naši úctu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
