Historii reflektovat s rozvahou

25. srpen 2008
Publicistika

Ještě ve vás doznívají myšlenky rozvířené v minulém týdnu připomínkou 40. výročí okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy? Pokud ano, možná přivítáte následující komentář Petry Kosové, která se k výročí ještě na chvíli vrátí.

Výročí smutných událostí v roce 1968, kdy tehdejší Československo obsadila vojska Varšavské smlouvy, bylo reflektováno v médiích mohutněji, než jindy. A tedy byla k dispozici mnohem větší informační různorodost a bohatší myšlenkový inspirační zdroj.

Důvodů k zamyšlení bylo hodně, mě nakonec nejvíc zaujalo stanovisko Václava Havla, které vyslovil na ČT1 během bloku nazvaného Srpnová noc. To stanovisko bylo ve smyslu: nad historickými událostmi bychom se neměli zpětně dojímat, ani rozčilovat, ale být si jich vědomi, nezapomínat na ně a s rozvahou je reflektovat. Tohle beze zbytku platí pro historiky, pedagogy nebo politiky. Také pro pamětníky a přímé svědky takových událostí.

Logo

Ale v ostatních případech si nejsem jistá. Myslím na skvělého a úctyhodného člověka, který už, bohužel, vloni zemřel. Luboš Hruška, ten, který vybudoval v Plzni věhlasnou Meditační zahradu, koncipovanou jako Památník obětem zla. Ať už nacistického nebo komunistického. Sám obojí zlo poznal, proto vybudoval zahradu s Křížovou cestou, a proto v ní také provázel. On osobně odstup, klid a rozvahu měl. Leckterý učitel se nestačil divit, jak si pan Hruška prostě a bez patosu omotal původně rozjívené učně či studenty kolem prstu. V závěru procházky a vyprávění dílem plakali a dílem pláli spravedlivým hněvem a nedokázali pochopit, jak mohl pan Hruška tak strašným lidem odpustit tak hrozné věci. Byli dojatí a rozčilení. Měli za sebou emotivní prožitek, v zahradě pana Hrušky se dotkli ran na tělech předchozích generací a na chvíli je přijali za vlastní. Na rozdíl od učebnice, ve které fakta lhostejně minuli. A po takovém prožitku je ideální další krok práce s pedagogem, který má Havlem požadovaný odstup a klid a pomůže svým svěřencům zpracovat to zjitřené. V ideálním případě naučí své studenty s podobnými zážitky nakládat i do budoucna.

Logo

Byla jsem u toho, když si někdo stěžoval na necitlivost dnešních mladých lidí a pan Hruška se rozhořčeně ohradil. Jsou velmi citliví, říkal, ale musí to v nich někdo probudit!

Studenti

Havel nás jemně upozorňuje, že bychom neměli dokola oplakávat dávno rozlité mléko a spíš bychom se měli poučit z toho, kdy a jak jsme džbánek upustili. Současně je ale fakt, že ti, kteří mezní historické události svého národa nemohli prožít, berou je většinou jako nudná data. Takže trocha dojetí a rozčilování v určité fázi přípravy na život a vstřebávání znalostí snad přípustná je.

autor: Petra Kosová
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Když vás chytne klasika, nikdy vás už nepustí. I kdybyste se před ní plazili.

Petr Král, hudební dramaturg a moderátor Českého rozhlasu

Nebojte se klasiky!

Nebojte se klasiky!

Koupit

Bum, řach, prásk, křup, vrz, chrum, švuňk, cink. Už chápete? Bicí! Který nástroj vypadá jako obří hrnec ze školní jídelny potažený látkou? Ano, tympán! A který připomíná kuchyňské police? A který zní jako struhadlo? A který jako cinkání skleničkami? A který zní jako vítr?