Hokejový koutek

Česká hokejová reprezentace se vrátila z mistrovství světa do vlasti ověnčená senzačním vítězstvím. Při finálové bitvě s Rusy hypnotizovali fanouškové puk od samého začátku zápasu až do jeho úplného konce a ještě ani po skončení přenosu mnozí nemohli uvěřit, že se na čele českého hokeje po pěti letech zaskvěl vavřínový věnec. Dojetím mnozí určitě ani nevnímali slova sportovních komentátorů. Je velká škoda, že jejich výkony zůstávají vedle výkonu sportovců skoro vždycky nepovšimnuty. Je pro jazykovědce jazyk sportovních komentátorů vůbec něčím zajímavý?

Zajímavý určitě je. A moc. Mluvou sportovních komentátorů se jazykovědci zabývají často a rádi. Ve sportovním slangu se totiž pořád děje něco nového. Možná to souvisí s tím, že sportovní komentátor popisuje stále stejné nebo alespoň hodně podobné dění. Pravidla sportovních disciplín se mění jen málo, terminologie související s daným sportem zůstává téměř beze změn, také zahájení, průběh a konec hry bývá stejný a je třeba popisovat tyto činnosti srozumitelně, a tudíž pomocí ustálené terminologie. Pokud chce tedy sportovní komentátor diváky zaujmout, nezbývá mu, než používat barvitý jazyk, líčit dění na hřišti trefně, pohotově a zároveň vtipně. Nepostradatelným pomocníkem se pro něj stávají obrazná pojmenování, tedy metafory a metonymie. Ty fungují tak, že evokují v mysli posluchačů určité představy. A představa je vždy silnější a názornější než prostý popis. Umožní nám přesněji si představit, co chtěl komentátor vyjádřit. Také bývá stručnější, což je cenné zejména při komentování sportů s rychlým průběhem, jako je například hokej. Navíc jsou metafory a metonymie emocionálně zabarvené, takže v posluchačích vyvolávají určitou citovou reakci. Dobří komentátoři to vědí a umějí metafory a metonymie mistrně využívat.

Můžete uvést nějaký konkrétní příklad metafory a metonymie ze sportovního slangu?

Mnoho příkladů jste použil v úvodu našeho povídání. Třeba slovní spojení „senzační vítězství“ je příkladem metaforického přídavného jména, které funguje jako intenzifikační prostředek. Také podstatné jméno „bitva“ pro označení těžkého zápasu je metafora. A slovo „hypnotizovat“ ve spojení „hypnotizovat puk“ je příkladem metafory slovesné. Metonymii jste použil ve spojení slov „čelo českého hokeje“. Doplněna byla metaforickým vyjádřením „zaskvěl se vavřínový věnec“.

Řekla jste, že metafory a metonymie mají za úkol evokovat představy a vyvolat citovou odezvu. Musím říct, že slovní spojení „senzační vítězství“ ve mně nic podobného nevyvolává. Čím to je?

To je Achillova pata používání obrazných pojmenování. Velmi rychle ztrácejí sílu. Častým používáním se automatizují, stávají se z nich klišé. Posluchači je přestávají vnímat jako zajímavé a nakonec tyto automatizace začnou v projevu komentátora spíše rušit a překážet. Příkladem automatizovaných metafor jsou slovní spojení „orazítkovat břevno“, „pečetit vítězství“, „sehrát v zápase hlavní roli“, a podobně. Proto je potřeba inventář metaforických a metonymických pojmenování pravidelně rozšiřovat, aktualizovat, doplňovat a obměňovat. V hokeji je příkladem takové novější metafory název pro herní situaci, kdy se hráči se soupeřem točí před brankou. Komentátoři to nazývají „dostat se do mixéru“.

Závěrem dovolte otázku: Zaujala vás v poslední době nějaká zajímavá metafora?

Při finále mistrovství světa použil komentátor podle mého názoru zdařilou metaforu, když vyjádřil snahu ruského týmu o překonání našeho brankáře slovy: „Rusové stále hledají klíč k českému zámku“. Potěšilo mě, že ruské hvězdy NHL nebyly ve finále dobrými klíčníky a našeho strážce brány nepřekonaly.