Houpy, houpy

3. březen 2010
Jazykový koutek
Regionální stanice Českého rozhlasu|foto:Aleš Vavřík

V dnešním koutku o češtině se zastavíme nad dotazem jedné posluchačky. Její syn přinesl ze školy opravenou slohovou práci a v ní větu: "Štěňata mi úplně rozkousaly bačkoru." Tvrdé "y" ve slově rozkousaly bylo zatrženo červeně jako chyba. Posluchačce se však příčí napsat slovní spojení štěňata rozkousali s měkkým i. Bylo tvrdé y opraveno v tomto případě správně?

Play / pause
0:00
/
0:00
volume

A co třeba slovo dítě? To je přece lidské mládě, ale přesto říkáme: děti nám udělaly radost, a ne děťata nám udělala radost.

Podstatné jméno dítě se skloňuje podle vzoru kuře pouze v jednotném čísle (to dítě bez dítěte). V množném čísle se skloňuje podle vzoru ženského vzoru kost (dvě děti jako kosti), a proto také říkáme děti udělaly radost. Z této výjimky zřejmě také pramení snaha psát ve shodě přísudku s podmětem středního rodu tvrdé y. Ne všechna slova, která se řadí k jednotlivým skloňovacím vzorům, musí nutně zapadat do příslušných významových škatulek. Například ke vzoru kuře řadíme i některá další slova, přestože to nejsou názvy mláďat. Mám na mysli slova jako doupě, koště nebo štokrle. Také tři podstatná jména mužského rodu se v množném čísle skloňují podle vzoru kuře. Jsou to hrabě, kníže a dóže. Jako příklad můžeme uvést větu: Když starý kníže odešel, všechna ostatní hrabata a knížata jedla s chutí kuřata.

Tato věta je jistě gramaticky dokonalá, ale nějak si neumím představit, že bych ji použil při běžném rozhovoru. Opravdu je koncovka -a ve slovese "jedla" v tomto případě jedinou správnou variantou?

Ve spisovné češtině je to skutečně tak. Ale máte pravdu, že zejména v mluvené podobě češtiny se koncovka -a ze shody přísudku s podmětem ve středním rodu opravdu vytrácí. Mluvčí před ní dávají přednost koncovce -y/i. Je to nejspíš tím, že v množném čísle mužského i ženského rodu máme v koncovkách ve shodě podmětu s přísudkem vždycky i, ať už tvrdé nebo měkké. Pro příklad: kuchařky vařily oběd, růže kvetly, muži jedli, stroje pracovaly. V žádném z těchto spojení se nevyskytuje ve shodě podmětu s přísudkem koncovka -a. Protože -i/y je převládajícím zakončením, mluvčí se zcela zákonitě snaží jazykový systém zjednodušit a používají tuto koncovku také pro slovesa ve shodě s podstatnými jmény ve středním rodu. Dobrým příkladem této snahy je několik variant známé dětské říkanky: houpy, houpy, kočka snědla kroupy, koťata se hněvala, že jim také nedala. Že se koťata hněvala, však mnohým mluvčím jaksi vadí. Tak vznikly další varianty této říkanky, například: Houpy houpy, kočka snědla kroupy, kocour hrách na kamnách, koťata se hněvaly, že jim také nedali. V této variantě je porušena shoda přísudku s podmětem ve větě koťata se hněvaly ve snaze vytvořit rým s větou že jim taky nedali. Patrně v nejrafinovanější variantě se dokonce dozvídáme: houpy, houpy, houpy, kočka snědla kroupy, a koťata jáhly, po peci se táhly, dotáhly se k rybníčku, chytaly tam rybičku, rybička se nedala, pod kámen se schovala. A vida, tady už je sloveso, které by mělo být spojeno s podmětem koťata, vynecháno úplně, zato se dozvídáme, že "po peci se táhly". Ale kdo se táhl? Koťata? Nebo ty snědené jáhly, které mají svým zakončení na tvrdé y odvést pozornost od nepříjemné shody podmětu koťata s přísudkem? Ať je to jak chce, myslím, že malým dětem je celkem jedno, kdo se táhl, hlavně, že se to rýmuje a že se pěkně pohoupou.
autor: Růžena Písková
Spustit audio
Jak nás naladíte na DABu

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.

Zprávy z iROZHLAS.cz