Hrobaři poslední naděje
Zítra uplyne rok od chvíle, kdy jsme si připomínali čtyřicáté výročí okupace naší země vojsky bývalého Sovětského svazu a několika dalších zemí Varšavské smlouvy. Po dvanácti měsících se k 21. srpnu vracíme znovu, tentokrát ovšem v souvislosti s událostmi roku 1969. Oběma milníkům se ve svém komentáři věnuje Lubomír Stejskal.
Tragické události v dějinách země mají zvláštní schopnost. Alespoň na čas dokáží sjednotit národ a vedení země. Bylo tomu tak v roce 1938, stejně jako o 30 let později. Společná hrozba přivedla na krátký čas do jednoho obranného tábora lidi odlišných politických názorů a životních postojů. V osmašedesátém roce se většina obyvatel semkla kolem vedení republiky a reformních funkcionářů komunistické strany. O mocipánech moskevského Kremlu vedenými Brežněvem, kteří zosnovali přepadení Československa, si nejpozději v den zahájení srpnové okupace nikdo žádné iluze nedělal. O lidech z tuzemské politické elity v čele s Dubčekem ovšem ano. Obyvatelé jim věřili, dokonce víc než si zasloužili - s ohledem na to, že to stále byli komunisté celý život orientovaní na Sovětský svaz.
Pak přicházelo jedno rozčarování za druhým. Smrtelnou ránu zbytku všech iluzí zasadila změna terminologie: z okupace se stala bratrská internacionální pomoc. U této přeměny pravdy v čistokrevnou lež aktivně asistovali na straně vládnoucích ti, kdo se dosud mohli spolehnout na upřímné sympatie a podporu občanů. Tedy na něco, co v totalitních režimech patří do říše snů. Pozvolné, ale citelné oklešťování svobod, jež byly produktem nedlouhé éry nazývané jako socialismus s lidskou tváří, začalo záhy po srpnu 68. Tedy ještě za Dubčeka, který zůstával ikonou z pouhé setrvačnosti. Ikonou víc a víc blednoucí - jen třikrát osvětlenou plamenem živých pochodní, jež nesou jména Jan Palach, Jan Zajíc a Evžen Plocek.
Pak přišel 21. srpen 69, kdy pohádka o reformovatelnosti komunismu vzala definitivně za své. Už zase stáli vládci a ovládaní na opačných stranách, opět byli občané v zájmu cizí moci mláceni domácí policií, znovu tekla v ulicích krev a umírali lidé zoufale toužící po mizející svobodě. Toho dne se kruh uzavřel, politické kostky byly jasně rozestavěny. Na dlouhá dvě desetiletí jsme se vrátili tam, odkud nás na zlomek času vytrhl malý zázrak jménem pražské jaro. Naději, kterou zničily ruské tanky 21. srpna 1968, ochotně pohřbily o rok později pendreky českých policistů a milicionářů tančící na zádech českých demonstrantů.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
