Jana Kořínková: Co dělá pes v nemocnici? Snaží se vyloudit úsměv

Většina z těch, kteří mají nebo měli někdy v životě psa, jistě potvrdí, že není lepšího kamaráda. Jak nás vítá, jak dovede rozptýlit a rozesmát! V nemocnici byste ho ale nejspíš nečekali. A vidíte, border kolie Sisi je v plzeňské fakultní nemocnici jako doma. Dokonce by se dalo říci, že sem, na oddělení sociálních lůžek, chodí do práce.

Tady pobývají klienti, kteří již nepotřebují ústavní péči, ale vzhledem ke svému zdravotnímu stavu nejsou schopni obejít se bez pomoci druhé osoby. Nemohou být proto propuštěni do doby, než je jim za nemocniční branou zabezpečená pomoc. Třeba pečovatelská služba nebo pobyt v domově pro seniory.

Když tedy přijde ergoterapeutka Jitka Blahutová se svou tříletou border kolií Sisi na sociální lůžkové oddělení, ve společenské místnosti nastane, jak jsem sama viděla, veselo a živo. Skupina místních klientů sedí v kruhu a vzpomíná na přátelství s vlastním psem nebo třeba s pejskem babičky, ke které před mnoha lety jezdili na prázdniny. Tomu se říká reminiscenční terapie, kdy se díky emočním podnětům klientům vybavují vzpomínky na vlastní zážitky a motivují je k vyprávění, aktivitě a vedou k odreagování od současných zdravotních strastí. Tady je tím podnětem Sisi.

Černo-bílo-hnědá kolie s hedvábnou srstí a přátelským výrazem se ochotně nechává hladit, jako by věděla, že to dělá lidem dobře. Klientům, kteří se v plzeňské fakultní nemocnici canisterapie dobrovolně účastní (účast samozřejmě není povinná) pak ukazuje, že se naučila reagovat rovněž na řadu dalších užitečných povelů. Její panička dá třeba doprostřed kruhu koš a klientky se do něho jedna po druhé snaží vhodit míček. Fenka míček hbitě popadne a nese té, která ho hodila. Vystřídají se všechny. A za odměnu pak Sisinka dostává piškot z poněkud nesmělé ruky klientky a opatrně si ho vezme.

Velká zábava je rovněž při hledání míčku. Jitka vloží míček do kapsy županu jedné seniorky a Sisinka začne všechny obcházet a na povel hledat. Není to vůbec jednoduché, protože jsme měly míček v ruce všechny. Ale to víte, že nakonec Sisi nosem zalovila ve správné kapse.

Následuje další část canisterapie. Jitka vytahuje z tašky malý měkký létající talíř, který klientky Sisince házejí. Je to výborné pro uvolnění zápěstí. Když fenka talíř chytí, všichni spontánně tleskají a mají radost. A o tom hlavně canisterapie je, vyloudit lidem, kteří jsou někdy i řadu týdnů v nemocnici, úsměv na tváři.

Vyhrazená hodina rychle uběhla. Účastnice canisterapie se s pomocí sester rozcházejí do svých pokojů a už se těší na příští setkání s „císařovnou“ Sisi, po níž má jméno.

Sisi není úplně obyčejný pes. Musela složit speciální canisterapeutické zkoušky, které se skládají z dvanácti disciplín. Takový pes musí předvést základní prvky poslušnosti. Zkoušející ho omezují v pohybu, mávají kolem něho berlemi, nebo okolo něho jezdí na invalidním vozíku. Sahají mu do misky s granulemi, odebírají hračky. A přitom ten hafan nesmí projevit jakékoli známky agrese. Zkoušky obsahují v podstatě veškeré situace, které mohou při canisterapii nastat.

Modrá vestička, kterou Sisi při terapii nosí, je označena logem obecně prospěšné společnosti Pomocné tlapky, která zkoušky organizuje a provádí. Ta už za své existence vycvičila něco asistenčních, slepeckých psů a tak zvaných šikovných společníků, pro handicapované všeho věku.

Sisi už je maminka, před rokem se jí narodilo jedno jediné štěně – Mia. Fyzioterapeutka Jitka Blahutová už ji začíná cvičit, takže se mají klienti a klientky, kteří tráví poněkud jednotvárné dny na oddělení sociálních lůžek, na co, vlastně na koho těšit.