Jde to i jinak

Kdyby měl prostý občan brát vážně všechna vyjádření obou stran současného konflitu mezi odbory a vládou, musel by se rozpůlit. Z úst premiéra a ministra financí jsme slyšeli, že jejich nejvyšším zájmem je obrana nevinných lidí. O kvalitu života prostých zaměstnanců a jeho lepší sociální parametry jde zase odborovým bossům. Někde mezi tím stojí občan a klade si otázku, jak na něj stávka v dopravě dopadne. Doufá, že nebude obětí vážného sporu se zaměstnavatelem kvůli porušení pracovního řádu. Ne každý pracovník dojde do zaměstnání pěšky, ne každý má osobní automobil. Nechat se do firmy dopravit taxislužbou může znamenat, že ten den bude dotyčný pracovat zadarmo. Povzbudivé není ani varování právníků, kteří v médiích opakovaně upozorňovali, že stávka v dopravě nepatří mezi uznané překážky na cestě do zaměstnání. Snad jedině blokáda komunikací. Tady je zase problém, kdo dá lidem o takové blokádě potvrzení. To jsou ryze praktické otázky, kterým se nelze vyhnout, i kdyby měli odboráři ve věci chystaných reforem tisíckrát pravdu.

Ministr Kalousek v televizi řekl, že pro ty pracovníky ministerstva, kteří kvůli stávce a blokádám přijdou do úřadu pozdě, bude mít pochopení. Budou mít ale stejné pochopení šéfové privátních firem v regionu? Z tohoto úhlu pohledu je zřejmé: čím menší ochromení dopravy nastane, tím možná hůře pro představitele odborů v Praze, zato ale lépe pro obyčejné lidi. Proto je na místě ocenit postup některých odborářů v Karlovarském kraji. Těch, kteří se rozhodli, že když nebudou jezdit vlaky, zůstanou v provozu autobusy. Pokud tento slib dodrží, zaslouží za svůj kompromisní přístup ocenění. Regionální odborový lídr Tomáš Gazárek pro agenturu ČTK uvedl: „Vládní reformy jsou asociální. Když však nevyjedeme, odnesou to zase hlavně obyčejní lidé.“ Proto podpoří stávku podpisovou akcí a rozdáváním letáků.

Logo|foto:Český rozhlas

Prezident Václav Klaus během návštěvy Plzeňského kraje začátkem týdne prohlásil, že on sám by stávkující dopraváky nahradil soukromníky a rebelující zaměstnance propustil. Je to samozřejmě nereálné a sociálně neprůchodné. Tragické by ovšem bylo, kdyby trestáni měli být ti, kdo sice nestávkují, ale kvůli stávkujícím jsou nuceni porušit pracovní řád své firmy a dostat se tak na její černou listinu. Nedělejme si iluze, že něco takového se v naší verzi kapitalismu nemůže stát.