Je to chůze po tom světě ...

Napsal František Ladislav Čelakovský a my bychom jeho poetickou metaforu mohli upravit na naši komunální úroveň: Je to chůze po tom sněhu - kam se noha šine: sotva přejdeš jedny ledy, hned se najdou jiné. Parafráze je to sice ubohá, ale vystihuje současnou situaci chodců a stav chodníků. Chůze po nich totiž připomíná tanec s kozou na ledě, případně se vybaví slova jiného českého klasika: Nechoď, Vašku, s pány na led, mnohý případ známe - Což ovšem neodpovídá pravdě, protože páni s námi po ledovatých chodnících nechodí, vozí se auty. Možná i proto jsou vozovky na rozdíl od chodníků uklizené. Takže kdo chce jít ulicemi bezpečně, nejde po chodníku, ale po vozovce, což je ovšem nebezpečné.

Proti našim pádům na zledovatělých chodnících se páni, totiž radnice, které mají chodníky udržovat, pojistily, místo aby je udržovaly. Když si teď někdo pádem na ledu způsobí úraz, odškodné mu neplatí radnice, ale pojišťovna. Pojistit je prý levnější než uklízet.

Odklízení sněhu z chodníků|foto:F. Tichý

Když za úklid chodníku ještě ručili majitelé domů, vyrazily s hrably při sněhové kalamitě desítky lidí, kteří v určitém čase zvládli souběžně uklidit skoro všechny chodníky. Město či obec takovou možnost nemá: než se jeho traktůrek s radlicí dohrabe z jednoho konce obce na druhý, trvá to i několik hodin, to chápeme. Ale když lidé se ještě několik dnů brodí v rozbředlém sněhu a pak, jak začne mrznout, lezou po ledovaté krabatině, to už svědčí o něčem jiném: že chodci a chodníky radnicím na srdci neleží. Nestarají se o celý veřejný prostor, ale jen o ten, který sami užívají, o vozovky a místa, kde parkují.

Plzeň není nijak výjimečná: neutěšený stav chodníků je podobný v Karlových Varech, v Praze a jistě i jinde.

zasněžený chodník a auta|foto:Jan Rosenauer

Staří, velice staří lidé říkají, že chodníky byly nejlépe udržované za Rakouska-Uherska. Za První republiky se to mírně zhoršilo, za Protektorátu zase mírně zlepšilo - to se domácí báli, aby nějaký gestapák na jejich chodníku neuklouzl, za komunistů se to zase zhoršilo, ale úplně nejhorší je to teď, když máme svobodu. Svobodu také kašlat na chodníky. Lidé volí naše představitele podle toho, jak se jim žije, chodí po ulicích a tak dále. Tak císaře Františka Josefa volit nemohou, ale nemáte, milí radní, obavu, že by to třeba mohl být i někdo, kdo by velice rád "konečně zase zavedl v zemi pořádek"? Aspoň toho byste se mohli bát.