Jiří Barhoň: Nejkrásnější gól Františka Rajtorala
Lokální i celostátní média se tento týden v rubrice sport ve velké míře věnovala tragické události: dobrovolnému odchodu ze života bývalého fotbalisty Viktorie Plzeň Františka Rajtorala. A věnuje se mu ve svém fejetonu také kněz, spisovatel a fanoušek Jiří Barhoň.
„Doufám, že sem jednou budu chodit na tebe. Ale to musíš hodně přidat. Trénovat, trénovat a zase trénovat. Pak si tady zahraješ,“ pravil tatínek svému malému šestiletému synovi, kterého vedl za ruku, a právě procházeli v Plzni Štruncovými sady, blížíce se k fotbalovému stadionu Viktorie Plzeň.
„A tys tady hrál, tati?“ zeptal se syn.
„Kdepak, já jsem hrával jen u nás na vesnici Okresní přebor, dál jsem to nedotáhl. Sem na Viktorku ale chodívám teď jako divák. Příští sobotu tě vezmu s sebou.“
„Už se těším, tati, budu fandit jako ty, aby Viktorka vyhrála a dala hodně gólů. Aspoň čtyři. Tys dal taky hodně gólů, viď.“
„Nedal, já jsem hrál v obraně, a obránci tolik gólů nedávají. Ale někdy ho dají taky. Tady na Viktorce dal jednou Rajtoral, to byl taky obránce, takovýho góla, jakej jsem ještě neviděl. Viktorka kopala roh, ten se snes do vápna, někdo to odhlavičkoval z vápna ven, a tam to František Rajtoral napálil z voleje rovnou do šibenice. To bylo něco!“
„Tak to bych chtěl taky vidět, tati. Třeba to příští sobotu zopakuje.“
„No… to už nezopakuje.“
„A proč?“
„Protože už ve Viktorce nehraje.“
„A kde teď hraje?“
Na tuto otázku nedovedl tatínek svému synovi odpovědět, ačkoli mu za šest let jeho života zodpověděl stovky otázek. „Co je ti, tati? A kde teď hraje ten František Rajtoral? Neodpověděl jsi mi.“
Ani teď nevěděl tatínek, jak má svému milovanému synu, malému fotbalistovi, odpovědět. Na otázku – kde teď hraje František Rajtoral? – nedovedl totiž odpovědět ani sám sobě.
Hned vedle byla viktoriánská klubová prodejna, zrovna šli kolem, tak tam zašel a koupil svému potomku červenomodrý dres s číslem 27 v dětské velikosti, a slíbil, že mu tu otázku zodpoví později.
Jak ji zodpověděl, to nevím. Někdy se odpovědi hledají i vyslovují velmi těžko. A přece je třeba je hledat a vyslovovat. I tehdy, kdy je musíte hledat dál a výš než bývá běžné, a kdy se vám při jejich vyslovení chvěje hlas.
Mezi fanoušky fotbalistů Viktorie Plzeň je také řada věřících. Ti vědí, že v neděli 23. dubna, což byl poslední den života Františka Rajtorala, byl právě ten jediný, výjimečný den v roce, který je spojen s nesmírným Božím milosrdenstvím. Byla to náhoda? Ten den se nazývá Neděle Božího milosrdenství.
Pro mne je ono odpovědí. František Rajtoral byl dobrý fotbalista i člověk, jak shodně potvrzují ti, co ho znali. Já věřím, že hraje dál a že ten gól zopakuje.
A také se za něj modlím, tak jako za jiné zemřelé.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
