Jména pomístní

28. květen 2004
r_2100x1400_regiony.png

Tentokrát se po nějakém čase vrátíme ke jménům místním a pomístním a proč vůbec mluvíme právě o pomístních jménech. Možná vás napadne, zda by nestačilo vyložit, co jsou jména místní - a potom si upřesnit, jaká pojmenování k nim patří , ale to by opravdu nestačilo. Pomístní jména jsou jednou ze skupin vlastních jmen zeměpisných. Dnes se tomu rozumí tak, že se pomístním jménem označuje "vlastní jméno neživého přírodního objektu a jevu na Zemi, popř. také vlastní jméno objektu, který člověk vytvořil, ale není určen k obývání a v krajině je pevně fixován. Tedy vlastně nějak "upevněn" nebo "stabilně umístěn".

Jak bychom ale potom vysvětlili spojení jméno místní ? A kdo vlastně s termínem pomístní jméno přišel poprvé ? Vyjdeme-li z předchozího výkladu, potom můžeme hovořit o pojmenováních objektu, který je určen k obývání. A termín pomístní jméno (dále PJ) zavedl r. 1860 historik Hermenegild Jireček; tradičně se ho používá dodnes.

Místní jména jsou v povědomí každého obyvatele regionu spojena s představou osidlování krajiny. Dokonce je mezi sebou přejímají i různé národy (a často ani neznají původní význam pojmenování). Podobně tomu bývá i u jmen pomístních .Zejména užívání názvů potoků a řek (tzv. hydronym) a kopců nebo hor (tzv. oronym) je v každé lokalitě značně konzervativní. Všichni známe pojmenování Vltava, které se odvozuje nejčastěji z germánského základu (Wilt-ahwa - divoká, prudká voda). Fuldské letopisy (872) uvádějí název Fuldaha, Kosmas zmiňuje Wlitawu, německé prameny ze 13. století Moldavu (Moltaua, později Moldau), Pavel Stránský ze Zhoře Hltawu. PJ Wltawa je v pramenech běžně užíváno až od r. 1680. Etymolog Václav Machek slovo spojoval se slovanským slovesem vltaťi ve významu valit. Někdy bývá slovo vztahováno i ke keltským základům.

Pomístních názvů je všude dost a dost. Dá se tedy předpokládat, že budou odrážet zvláštnosti místního jazyka. Různě se může chápat např. slovo celina. SSJČ tak označuje souvislou neporušenou plochu. Oblastně se ale míní spíše pole, někde dokonce pouze nezoraný úhor: např. PJ Pod celiny. V obdobném významu (pro neobdělanou, panenskou půdu) známe slovo i z ruského prostředí. Slovo čeřina bylo snad odvozeno od slova čeřit. SSJČ je uvádí jako geologický termín, který pojmenovává mělkou vlnovitou rýhu v písku nebo v usazeninách. Doložené PJ Čeřina u jihočeského Soběnova označuje louku. Takových příkladů bychom určitě mohli najít daleko více. Některá slova, která nám připadají zcela srozumitelná, ale při užití v pomístních jménech se může jejich význam lišit. Často se (např.) v PJ objevuje slovo draha. SSJČ uvádí, že se jedná o pozemek ležící ladem, popř. o cestu mezi ploty (sloužící k vyhánění dobytka; ve 2. významu se však na jihu Čech užívá oblastně také pojmenování souhrada apod.). PJ Draha (zřídka ale dráha) tedy nejčastěji značí cestu. Může však nabývat i dalších významů. Doklady různého užití slova v PJ máme už z 15. století.

Do pomístních jmen pronikají i slova řemeslnická, zemědělská. Třeba rybářský termín haltýř se vzahuje k sádce na ryby. Dodnes se dochovalo např. PJ louky U haltýře (opět v Soběnově, kde byla nádrž opatřena dřevěnou boudou. Chovala se zde násada ryb pro farní rybník. Pojmenování je doloženo už k r.1925). Nádržka na ohřívání vody v kamnech se nazývala kamnovec. PJ V kamnovcích označuje prohlubeninu v lese (na základě podobného tvaru; oblastně se však spíše užívá slova vandlička). K posunu významu došlo při užití slova košina. Tím se dříve rozuměla proutěná korba či pletivo. PJ Na košině bylo však nazváno pole (s přilehlou loukou, obrostlou proutím). Od staršího slova pastucha se odvozuje PJ Pastuší (pro louky, pastviny a les). Místo, kam se vyháněl dobytek, se nazývalo výhon/vejhon, výhonec/vejhonec. Máme doloženo podobné PJ pro pole, pastviny: Na vejhony/výhony, Na vejhonci/výhonci.Takových případů, kdy převládá označení podle tvaru nebo charakteru terénu, je hodně. Např hrbek ve významu "návrší" (PJ Na hrbku), odvozené PJ louky Na Hrbovatce (z př. jm. hrbovatý), obd. Na Vrbovatce (ze slova vrbovatý, vrbovitý, popř. podle rostliny vrbovky), pro louky: Křivolačiny, pole: U močidla (šlo o louži nebo močál, popř. místo určené k máčení, mokrou louku), spojení Na Ostrovec je odvozeno od slova ostrý nebo ostrov, V pustotách pro pustá místa, Na skalném/skalným (podle skalnatého podloží) apod.

O pomístních jménech se mohou posluchači dále poučit například v knize kolektivu vedeného paní dr. Libuší Olivovou- Nezbedovou Pomístní jména v Čechách, která má podtitul O čem vypovídají jména polí, luk lesů, hor, vod a cest a vyšla v roce 1995 v pražském nakladatelství Akademia.

Spustit audio
autor: Zbyněk Holub