Jména zdrobnělá

23. červen 2010

Téma dnešního jazykového koutku je opravdu české – budeme se zabývat zdrobnělinami. Jsou slova zdrobnělá skutečně pro češtinu typická?

0:00
/
0:00

Určitě jsou, čeština je proslulá schopností tvořit zdrobnělé názvy, které odborně označujeme jako deminutivní, tedy deminutiva. V našem jazyce máme velké množství přípon, kterými můžeme tvořit deminutiva od slov neutrálních, ale také od samotných zdrobnělin. Znamená to tedy, že slova už zdrobnělá mohou procházet opětovně slovotvorným procesem, na jehož konci je další zdrobnělina. Z tohoto důvodu v češtině rozdělujeme deminutiva na zdrobněliny prvního a druhého stupně. Z genetického hlediska jsou zdrobněliny druhého stupně odvozeny ze zdrobnělin stupně prvního, vznikají tak řady s postupně zesíleným deminutivním příznakem: dům – domek – domeček, ryba – rybka – rybička.

Mohli bychom si uvést alespoň nejčastější přípony, kterými se názvy v češtině zdrobňují?

Pro mužský rod jsou to zejména přípony: -ek (hříbek, kousek, stromek), dále -ík (lesík, nosík, vozík), a pak rozšířené přípony, kterými se právě tvoří zdrobněliny druhého stupně: -eček (hříbeček, soudeček, dáreček) a -íček (žertíček, deštíček, košíček). Řídce či ojediněle se pak vyskytují přípony -ánek (nosánek), -oušek (dědoušek), -áček (synáček), -ínek (tatínek). U ženského rodu se uplatňuje zejména přípona -ka (ručka, miska, myška), a dále rozšířená přípona -ička (nožička, botička), méně častá je rozšířená přípona -ečka (čárečka, knížečka, stránečka). Méně se vyskytuje -enka (švadlenka), -ěnka (maměnka), -inka (tetinka, maminka), -unka (dcerunka) a -uška (dceruška). U středního rodu se pak uplatňují přípony: -ko (slůvko, bříško, lůžko), -átko (hříbátko, poupátko, zvířátko), a dále pak rozšířená přípona -ečko/éčko (vínečko, pivečko, zrnéčko), -íčko (zrníčko, sluníčko), ojedinělá je varianta -ičko (očičko) a -inko (očinko).

Existují slova, která nemají první stupeň zdrobnění, ale pouze druhý?

Ano, je jich celá řada. Vznikla několika způsoby: buď se formálně stupeň první podobá druhému, a pak už se slova dále nezdrobňují (mají význam druhého stupně), např. zajíček, míček; nebo se od základního slova tvoří rovnou forma druhého stupně (hvězdička, panička), anebo původní deminutiva prvního stupně ztratila příznak zdrobnění a nabyla jiného významu (vodka, hlávka).

Je možné u zdrobnělin vytvořit i více stupňů než jen dva? Možné to je; čeština nám umožňuje odvozovat další stupně, ovšem s vysokou mírou expresivity.

Existují u zdrobnělin také přípony, které jsou už zastaralé? Ano, například u mužského rodu přípona -ec ztratila deminutivní význam a slova takto vzniklá mají už jen ráz knižní, zastaralý nebo prostě nedeminutivní (kabátec, mlýnec; sloupec, chlapec). U ženského rodu je to pak stará zdrobňovací přípona -ice, která má dnes opět ráz zastaralý, anebo nedeminutivní (lodice, holčice; hvězdice, konvice). U středního rodu se jedná o příponu -ce, která už se objevuje pouze jako archaismus (okénce, hrdélce).

autor: Jaroslava Nováková
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Historická detektivka z doby, kdy byl hrad Zlenice novostavbou. Radovan Šimáček jako průkopník žánru časově předběhl i Agathu Christie!

Vladimír Kroc, moderátor

Zločin na Zlenicích hradě

Zločin na Zlenicích hradě

Koupit

Šlechtici, kteří se sešli na Zlenicích, aby urovnali spory vzniklé za vlády Jana Lucemburského, se nepohodnou. Poté, co je jejich hostitel, pan Oldřich ze Zlenic, rafinovaně zavražděn, tudíž padá podezření na každého z nich. Neunikne mu ani syn zlenického pána Jan, jemuž nezbývá než doufat, že jeho přítel Petr Ptáček celou záhadu rozluští...