Josef Knap: O studentu Janovi. Příběh o lásce mladého studenta k barové tanečnici

Prozaik, básník, esejista, literární kritik a historik, divadelní referent a teatrolog Josef Knap se narodil v roce 1900 v rolnické rodině v Podůlší ve východních Čechách. Maturoval na gymnáziu v Jičíně, vystudoval moderní literaturu na FF UK v Praze. V letech 1925–1951 byl vědeckým pracovníkem divadelního oddělení Národního muzea v Praze, od roku 1929 zároveň působil jako literární poradce a redaktor knižnic v nakladatelství F. Topič. V této době hodně cestoval do zahraničí, navštívil Švédsko, Norsko, Itálii, Německo, Francii.

V letech 1951 až 1955 byl z politických důvodů jako představitel tzv. Zelené internacionály spolu s Bedřichem Fučíkem, Františkem Křelinou, Václavem Prokůpkem, Zdeňkem Kalistou a Janem Zahradníčkem vězněn. Původně byl odsouzen k jedenácti letům vězení, kvůli onemocnění rakovinou byl však předčasně propuštěn už v roce 1955. V roce 1967 byl rehabilitován. Pro propuštěn z vězení se živil jako dělník, externě spolupracoval s Literárním archivem Památníku národního písemnictví.

Patří do skupiny takzvaných ruralistů, věnoval se „literatuře selství“. Pro něj a podle něj i pro společnost je důležité sepětí člověka s přírodou a s půdou, rodová sounáležitost, život s vírou. Psal povídky (povídkové soubory Píseň na samotě, Zaváté šlépěje, Polní kytka, Čas kopřiv), romány (Réva na zdi, Vzdálená země), odborné práce o divadle.

Josef Knap zemřel v roce 1973.