Kamarádi s velkým srdcem a opravdu šikovnými tlapkami

Přiznám se, že jsem byla dojatá. Vždyť tohle je Ada, černá labradorka, kterou jsem vloni na podzim s úžasem sledovala, když se u Tomášů v Oseku u Rokycan učila přinášet z kuchyně zvonící mobilní telefon. A teď na takzvané promoci asistenčních týmů v centru Exodus v Třemošné pyšně doprovázela svoji pětiletou paničku Beatu, která je na vozíku, protože prodělala dětskou mozkovou obrnu. Ada je velká kamarádka a pomocnice nejen její, ale celé rodiny.

Velkou radost jsem měla z čokoládového labradora Vajta. Toho jsem vloni pozorovala, když ho dcera Tomášových Renata ve speciální učebně, kterou doma mají, trpělivě učila podávat míček, lahvičku, sundavat boty. Renatě pochopitelně zářily oči, když viděla na promoci svého čtyřnohého žáka, jak doprovází sedmiletého Ládíka z Hořovic. Dobře Vajta vycvičila. Rodiče přiznali, že si život bez něj už všichni neumí představit. Nejen že mimo jiné předává hendikepovanému Ládíkovi teplo a energii, uvolňuje jeho svaly, ale přináší a odnáší mamince věci, otevírá a zavírá dveře, sháší světlo. Když kolem Vajtík prošel, jsem si jistá, že na mne spiklenecky mrkl. To jsem ale šikovný společník!

Každý červen se asistenční psi, které rok před tím vycvičili v nadaci Pomocné tlapky, sejdou na velké slávě v Třemošné. Letos už po desáté. To se kromě vycvičených labradorů a retrieverů sjedou děti a dospělí s hendikepem a jejich rodiny. A také všichni z Pomocných tlapek, kterým vděčí za to, co umí, vychovatelé, kteří je trpělivě jako malá štěňata do jednoho roku učili dobrým způsobům, dobrovolníci, kteří je chodili venčit a vůbec všelijak pomáhají, spolupracovníci, sponzoři, bez kterých by se nemohl celý náročný projekt uskutečnit - klienti totiž asistenční psi dostávají zdarma. 101 už jich takhle v Pomocných tlapkách v rodině Tomášových v Oseku a v rodině Pirnerových ve Starém Plzenci vycvičili!

Tentokrát na promoci přijel také Tar s šestiletým Adamem s obrnou. Svléká ho, otevírá dveře, chodí spolu do školky. Maminka říká, že se Adámek díky Tarovi nesmírně vylepšil, byli spolu dokonce na horách a prozkoumávali jeskyně. Rex zas přebíral diplom s devítiletým Kubou na vozíčku. Moc se jim spolu líbilo také na společné dovolené v Chorvatsku.

Roky hrdě nastoupil s urostlým mládencem Láďou z Brna a jeho maminkou Janou. Láďa na první pohled vypadá úplně zdravě. Měl se dokonce stát profesionálním vojákem. Na přechodu ho ale srazilo auto a utrpěl vážný úraz. Předpovědi lékařů, že už navždy zůstane nepohyblivý a mozek zůstane postižený, se naštěstí nevyplnily. Nicméně dlouho trvalo, než se znovu naučil chodit, mluvit, číst. Kvůli poúrazové epilepsii se stále občas poněkud motal a to lidé považovali za projev opilosti. Nerad proto vycházel ven. Kamarádi ho jak to bývá opustili a on zůstal osamocený. A tehdy maminku Janu napadlo, že by mu jistě pomohl čtyřnohý přítel. Kontaktovala nadaci Pomocné tlapky a za necelé dva roky se dočkali. Roky svému pánovi a jeho mamince úplně změnil život. Trojici ještě doprovázel Karel Čep z Olomouce, který Rokyho vychovával jako štěně před výcvikem. To dá rozum, že z něj měl radost, stejně jako ze svého dalšího svěřence, Káji. Ten doprovází svého kamaráda Jakuba do školy a zůstává při vyučování. Na rozdíl od jiných žáčků prosím nevyrušuje.

Co asistenční pes, to těžký osud jeho pána a celé rodiny, který ovšem velmi mění k lepšímu. Svěřila jsem se po slavnosti Jiřímu Tomášů, který je hlavní cvičitel Pomocných tlapek, že jsem se neubránila slzám. "Já to probrečel celý", přiznal se. Inu to bylo hodin, kdy svým čtyřnohým svěřencům trpělivě vštěpoval, jak pomáhat dvounožcům. A teď znovu viděl, jak činnost všech, kteří jsou spojeni s posláním Pomocných tlapek, má obrovský význam. Do světa vysílají kamarády, kteří mají velké psí srdce a opravdu šikovné tlapky.