Karolina Světlá: Skalák. Milostný příběh divokého vyděděnce Jáchyma a statkářovy dcery Rozičky

Jáchym je syn naprostého nuzáka a alkoholika, který s rodinou žije v „domě“ vytesaném ve skále. Jáchymovi sourozenci onemocní a předčasně zemřou, stejně jako zhýralý otec a později i utrápená matka. Jáchym Skalák, který zdědil hodně z povahy svého otce, se začne sám protloukat světem. Ale jde mu to ztěžka, všichni se mu raději klidí z cesty. Jen statkářova dcera Rozička věří, že není tak špatný člověk.

Karolina Světlá se narodila v roce 1830 v Praze jako Johanna Rottová. Vyrůstala spolu s mladší sestrou Sofií v měšťanské obchodnické rodině. V roce 1843 přišel do rodiny Rottovy venkovský učitel hudby z Podještědí Petr Mužák, který mladou Johannu vedl k vlastenectví a seznámil ji s Boženou Němcovou. V roce 1852 se za něj provdala. Do literatury vstoupila roku 1858 prací s názvem Dvojí probuzení.

Spisovatelka žila se svým mužem v Praze, ale každé prázdniny trávila v jeho rodišti ve Světlé pod Ještědem. Kraj s nedotčenou přírodou a zdejšími lidmi ji uchvátil a inspiroval. Odtud si také do světa literatury přinesla svůj umělecký pseudonym Karolina Světlá.

Tvorba Karoliny Světlé byla ovlivněna Boženou Němcovou, s níž ji pojilo mnohaleté přátelství. Jako pražská rodačka napsala několik románů odehrávajících se v Praze – Černý Petříček (1871) nebo Zvonečková královna (1872). Mnohem úspěšnější ale byly její prózy z Podještědí, odehrávající se v místech, kam třicet let jezdila na letní byt – Vesnický román (1867), Kříž u potoka (1868), Frantina (1870) nebo Nemodlenec (1873).

Karolina Světlá byla členkou několika emancipačních spolků. V roce 1871 založila tzv. Ženský výrobní spolek český, jehož cílem bylo pomáhat vzděláním a prací dívkám z chudých rodin. Společně s Vojtěchem Náprstkem spoluzaložila Americký klub dam.

Karolínu Světlou provázely již od mládí různé choroby, které jí ztěžovaly práci. Zemřela po dlouhé nemoci v roce 1899.