Každý chvilku tahá pilku

Je to prastaré a chytré české přísloví: každý chvilku tahá pilku... Ať se řeže dřevo a nebo ať se řežeme navzájem, než je znám konečný výsledek, situace se mění jako počasí. Chvíli zamračeno, chvíli slunečno. To podle toho, jakou silou se momentálně zabere, rovně či jaksi nakřivo, a jak silný úder se vůči protivníkovi právě vyvine. Při řezání dříví musíš dávat pozor kam strkáš palec a kde máš nohu, aby ti to poslední poleno na ni nespadlo. Takže i když jde jen o dříví, každý musí koukat - především na sebe.

Je to zvláštní, ale když jde o volbu prezidenta a jste poslancem, či navíc členem vlády, je tomu také tak. Tím spíš v českém prostředí, kde bývají příklony pro či proti obyčejně tak půl na půl a moc záleží na stranických přeběhlících, hlasech, nakoupených všemi možnými způsoby, neboť jiné přísloví říká, že "planá hruška taky ovoce". Když cvrnkne na misku vah, pohne se, a potěší to pravé i levé. Důležité je v takovýchto chvílích zvážit svou osobní pozici a správně odhadnout - co může následovat. A chce to, samozřejmě najít správnou strategii a taktiku. Lze použít tahanic o formu volby, obstrukce a výmluvy, žádosti o přestávky na porady klubů, hledání mezer v jednacích řádech a protože člověk je jen člověk, dobrou pomocnicí je taky obyčejná únava, taková pořádná, co dovede utahat až mozek vynechává.

Jan Švejnar a Václav Klaus|foto: Alena Palečková

Vždycky se znovu a znovu potvrdí, jak důležití jsou Dalíkové, Šloufové, Weiglové i Zemanové, kteří tahají nitkami v zákulisí. A stejně cenná je stranická disciplína, protože když se stádo v nějaké volnomyšlenkářské euforii rozběhne, kde hned najít psy, co ho seženou zpátky? Ale o čem to povídám? Vy jste jistě čekali, že to bude o volbě prezidenta. Ale já o ní mluvím. Ačkoliv senátoři a poslanci - jak jsme si všichni všimli - se nijak nezabývali myšlenkami z projevů prezidentských kandidátů, zajímalo je především jak se kdo z nich uvelebí do budoucna. Konkrétně? Lidovci se přikláněli k veřejné volbě, stejně jako všechny ostatní kluby politických stran, s výjimkou ODS. Dvakrát je navštívil senátor Topolánek, aby je zviklal. Kandidát Švejnar přesto od nich dostal v prvním kole hlasy. Ale ve druhém, když se váhy pohnuly, zvážili lidovci svou další pozici ve vládě a usoudili, že lepší, výhodnější volit druhého kandidáta, takže nově zvolený předseda klubu Severa veřejně vyhlásil, že on i další změnili názor. Neláska mezi premiérem Topolánkem a prezidentem Klausem je veřejně známá. Přesto tohoto kandidáta Topolánek vyhlásil téměř za svatého a v zájmu svého vládnutí ho nazval svým učitelem vlastenectví, lidství a osobní odpovědnosti. Odraz známého přísloví, že napitá blecha méně štípá. Zůstane-li Václav Klaus na hradě, snad to nepřeslechl. Leccos mohl přeslechnout senátor a ministr zahraničí Karel Schwarzenberg, protože přiznal, že chvílemi pospával. I když někteří tvrdí, že i se zavřenýma očima je ve stálém stavu bdělosti, nikdo mi nevymluví, že tak se dává najevo, jak politika otravuje. Přesto zelení, kteří přivedli na politickou scénu svého kandidáta Švejnara, horovali za změnu prezidenta, který bude prezentovat svou zemi a ne sebe. Ale to bychom nesměli mít v kytici politických stran komunisty. Ti také rádi vítězí. Oni se drží zase přísloví, že i černá kráva bílé mléko dává. Jejich taktika velela v úvodním kole první volby být pro Švejnara, ale v dalších už tak něco napůl, aby mohla nastat situace druhé volby s dalšími koly, protože oni prý mají v rukávu nadstranické osobnosti, které parlamentu představí. Chudáci poslanci a senátoři. Jednají celé dny a celé noci. Jak říká aforista Jiří Žáček: "Dři se jak chceš, mezku, nebudeš-li hýkat, zemřeš bez potlesku!"