Knihy z kolébky
Osmičkový rok se blíží ke konci a my bychom v záplavě všech výročí neměli přehlédnout, co se stalo v Plzni před pěti sty čtyřiceti lety. Byla to událost daleko přesahující lokální charakter a dokonce souvisí s jedním ze dvou objevů, kterými datujeme konec středověku. Říká vám něco slovo inkunábule? Poslechněte si zamyšlení Evy Klausnerové.
Nejstarší tištěné knihy se jmenují inkunábule podle latinského slova, které znamená kolébka. Označujeme tak knihy vytištěné do roku 1500. Na území České koruny byly první knihy vytištěny v Plzni. Známe slávu pozdějších tiskáren, ale o těch prvních se dochovaly jen kusé informace. Nevíme, jak se první tiskař jmenoval, odkud přišel, kde otevřel tiskárnu, ani jaké byl národnosti. Když vynálezce knihtisku Jan Gutenberg odešel na odpočinek, putovali jeho žáci Evropou a ve všech významných městech šířili metodu, jak rychle rozmnožovat knihy. Nebyl to běžný tovaryšský vandr. Tisknout knihy do té chvíle nikdo neuměl a měšťané byli vůči novotě ostražití. Knihtisku se říkalo černé umění nejen kvůli tiskařské barvě, ale také že bylo podezřelé ze spojitosti s peklem. Navíc tiskař nemohl uspět chudý. Pro vybavení dílny potřeboval olovo a cín na písmovinu, licí mlýnek a matrice, rámy na sazbu, tiskařský lis a samozřejmě papír. Potřeboval i pomocníky. Nemáme představu, zda si všechno obstarával až na místě, ale s určitostí můžeme říci, že to bylo nákladné.
Královské město Plzeň nebylo biskupským městem, ale zato mělo čilé obchodní a kulturní styky zejména s Norimberkem. Navíc se za vlády Jiřího z Poděbrad přechodně stalo sídlem pražské kapituly, což byl důležitý orgán katolické církve. Tato posílená prestiž Plzně zřejmě přitáhla na konci šedesátých let 15. století i pozornost našeho tiskaře. Pro potřeby kapituly tiskl oficiální latinské příručky, z nichž jsou známá hlavně Statuta arcibiskupa Arnošta z roku 1476. Pro laické české obyvatelstvo pak vydal slavnou Kroniku trojánskou.
Kronika je vypravování o trojské válce, doplněné ještě o některé řecké báje. Bylo to neobyčejně populární dílo, překládané do mnoha jazyků. Pro nás se stalo důležitým mezníkem kulturní historie. Plzeňský prvotisk potvrzuje gramotnost české populace i sounáležitost našich předků s evropskou vzdělaností. Plzeň jako kolébka českého knihtisku má být na co pyšná.
O 20 let později otevřel novou tiskařskou oficinu na rohu dnešních ulic Bedřicha Smetany a Petra Bezruče Mikuláš Bakalář Štětina. Tento tiskař už není anonymní a jeho zásluhy jsou známé. Někdy mu veřejnost připisuje i vznik Kroniky trojánské, ale tu lidé četli už dávno před jeho příchodem. Jeho tiskárna v Plzni nebyla první.
Z Kroniky trojánské se dochovaly tři výtisky a jsou stále předmětem bádání. Už Josef Dobrovský zpochybnil, že byla vytištěna roku 1468, jak se traduje. Za jeho názor se postavili i v moderní době další vědci. Jiná skupina odborníků však stejně pádnými důkazy dokládá, že rok vydání 1468 je pravý. K závěrečné shodě zatím nedošlo, ale Plzni v každém případě její prvenství zůstane.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
