Konec legrace začíná

12. září 2002
Publicistika

Koleda, koleda Štěpáne, koleda, koleda páni ministři. Bývalo kdysi opravdu zcela v normě, když spolu s dětmi a sloužícími chodili s koledníky i učitelé, aby si přilepšili k nevelkému obecnímu platu. Vždycky tomu tak bylo, že učitelé měli hluboko do kapes, a bylo tomu tak nejenom u nás. Bohužel, snad pouze u nás tento zlozvyk přetrval. Jinde už pochopili, že cesta ke vzdělání je cestou k prosperitě; není to už ani třídní původ, ani svazácké nadšení, ani dobrovolná obětavost, co by určovaly nebo limitovali úroveň sboroven, jsou to peníze. Jsou to peníze, ale i když si to řekneme takto naplno, s vládami této země to nepohne.Zda vláda rozhodla dobře, když zastavila platový postup učitelům na všech stupních, na to se ve svém komentáři ptá jeho autor Jiří Tomáš Blažek.

Učitelé u nás nemusejí koledovat, tak špatné jejich platy zase nejsou, ale v dostatku, který by jim umožňoval klidný život a také například neustálé další vzdělávání sebe sama, v takovém klidném dostatku skutečně nežijí. A tak máme tisíce učitelských dealerů, manažerů a bůhví čeho ještě s učitelským diplomem, další dlouhá řada pedagogů se živí v oborech od škol velmi vzdálených. Nevadilo to příliš žádné naší porevoluční vládě, nevadí to ani té čerstvé.

Deset a půl miliardy korun mělo od ledna 2003 umožnit zvýšení učitelských platů, leč nestane se tak, protože po povodních zbylo na kantory miliard jen sedm. Hrát tady na vlastenectví a osvícenost Komenského družiny není vůbec dobré, což velmi brzy dokáží další manažeři a dealeři s aprobací čeština ? dějepis, například. Vláda si zřejmě dostatečně neuvědomuje vážnost situace. Nikdo přitom nezpochybňuje ani vážnost problému obnovy země po vodním neštěstí, ale problém učitelský je trvalého rázu.

Logo

Dokládá to mimo jiné i fakt, že ve školách dnes učí asi deset tisíc lidí nemajících pedagogické univerzitní vzdělání, takže každý desátý učitel v našich školách oprávněným učitelem není. Dvě třetiny takto nepřipravených učitelů jsou přitom zaměstnávány na prvním stupni základních škol, a že právě zde získané základy a vztah ke škole formuje často přístup žáků ke škole a ke vzdělání, to potvrdí s jistotou snad každý psycholog. Nelze ale odsuzovat ani tyto učitele, ani ty, kteří jsou nuceni je přijímat. Trochu křečovitě proto vystupuje před katedru školství zdůvodnění nové ministryně školství Petry Buzkové, že vzhledem k úbytku žáků bude třeba učitele propouštět. Nebude, zdá se. Protože jestliže vláda nepochopí včas, a kdyby dnes to bylo, tak je to pozdě, že učitelé by skutečně neměli být těmi, kteří unesou každé oddálení zvýšení skutečně nikterak vysokých platů bez velké újmy, dozná újmu vzdělání našeho národa. Koledovat učitelé zřejmě nepůjdou, ale kdo si vážně a už dlouho koleduje o problémy, to byli a jsou ministři. Není to důstojné učitelů, ani jejich žáků, není to důstojné ani těch ministrů...

Logo
Spustit audio