Krize
Topolánek jde proti Bémovi - hlásají palcové titulky novin na prvních stránkách, jako by to byl nejdůležitější současný problém. Ten je úplně jiný, ale ve sdělovacích prostředcích se o něm dozvídáme jen málo, okrajově. Hospodářské problémy Maďarska či Polska a bankovní nejistoty základního světa se nás totiž týkají více, než přiznáváme. Doléhají i do našeho regionu. Pokračuje Ondřej Vaculík.
Například tím, že se snižuje výroba aut, přicházejí v západních Čechách o práci lidé pracující v provozech, kde se vyrábějí různé součásti aut - elektrotechnika, skla, plastové díly atd. Ukazuje se, že s propouštěním lidé nepočítají, protože celá naše oficiální ekonomika se tváří, jako by stále sílila. Na to jsme si od převratu v roce 1989 už zvykli, snadno jsme podlehli lákavým nabídkám a rodinný rozpočet zatížili půjčkami, hypotékami, leasingy atd. počítajíce s tím, že platy se budou zvyšovat neustále.
Místo toho se leckde propouští a finanční rezervy nejsou, zvykli jsme si žít na dluh. Banky překlenovací úvěry neposkytují, exekutoři mají plné ruce práce a přibývá rodin, které se ocitají na mizině. O tom se nepíše, touto odvrácenou stranou trhu se nikdo nechlubí. Prosperitu nám žádné právo nezaručuje.
Maďarsko, které na záchranu své ekonomiky získalo od evropských institucí půjčku 25 miliard dolarů, teď bude z úsporných důvodů snižovat mzdy státních zaměstnanců, rušit třinácté platy atd. V Itálii tisíce lidí čekají na výplatu, aby mohli nakoupit základní potraviny. U nás sice není důvod k panice, ale neměli bychom zamlčovat, že také od nás globalizovaný průmysl už přesouvá výrobu dále na východ za levnější pracovní silou. Není důvod strašit, ale neměli bychom si ani zastírat, že patrně končí doba, kdy většina lidí bohatla. Ani tak zvaná zdravá ekonomika se nevyhne poklesu. Což je sice mrzuté, ale na druhé straně je to příležitost, jak se krotit ve spotřebě, myslet na budoucnost, kdy ušetřené peníze za přepych budou mít vyšší cenu při zajišťování naší daleko skromnější existence. Šetřit se vyplatí.
Televize i časopisy nám předstírají, jako bychom do světa úspěšných konzumentů patřili všichni. Z tohoto pohledu lidé, kteří přežívají ze dne na den a jichž neustále přibývá, jako by ani do našeho světa nepatřili, protože nemají žádnou kupní sílu, není z nich užitek. Važme si obcí a jejich starostů, kteří je ubytovávají a hledají pro ně práci, važme si občanských sdružení i podnikatelů, kteří nehledíce na zisk jim dávají příležitost k obživě.
Nyní se blíží onen nebezpečný čas, kdy supermarkety opět začnou na zákazníky ježíškovat a panáčkovat. Vstupujme do nich obezřetně, ba s největší nedůvěrou, jako do pasti utrácivosti. Protože možná tím nejlepším dárkem pro bližního nebude nic z toho, co nám budou obchodníci nabízet. Tím pravým dárkem může být naopak něco, co se neprodává.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
