Krize jako sympatická sousedka

Do konce roku zbývá pár hodin. Už vím, že leccos, co jsem chtěl letos udělat, nestihnu. V němčině i do nového roku, stejně jako před rokem, zase zůstanu viset v osmé lekci, ani jsem nestihl, než začalo mrznout, vyčistit na domě okapní žlaby. Snad ještě stihnu zaplatit doplatek za elektřinu, aby mě ČEZ nenechal v Novém roce odpojit. Pokud ovšem na poště nebude, jako byla před štědrým dnem, strašlivá fronta. Nemám to přirovnání rád, ale to bylo fakt jak za komunistů. Také jsem se chtěl nechat před vánoci ostříhat, abych se Ježíškovi líbil, ale to bylo dokonce horší než za komunistů: Vešel jsem do oficíny, pozdravil, bylo deset hodin, a holička po mně sekla: Až odpoledne. Na křesle činčala paničku, a tak jsem raději jel do sousedního města do oficíny ryze pánské. Tam ale čekalo asi deset podmračených chlapů na jednu holičku, vedle níž se kupila hromada vlasů. Tak jsem to vzdal. A přitom střih na pět milimetrů po celé hlavě trvá - při mé sporé vlasatosti - tři minuty a stojí stovku. Rád ji zaplatím v rámci solidarity plešatých s vlasatými, i když sám stovku vydělávám aspoň hodinu a půl.

Ačkoliv žijeme v době neuvěřitelných možností, co si vymyslíte, to někdo už dělá a prodává, nějak nám přestávají fungovat obyčejné věci a služby. Jako by nikomu nestálo za to se jim věnovat, i když zrovna levné nejsou. Prý na ně nejsou peníze. Někdo říká, že to spraví "ta krize" a k "té krizi" se začíná upínat jako k naději. Jako by krize ani nebyla krizí s hrozbou bídy, ale lázeňská kúra, která nás zbaví škodlivin, zlepší politiku i hospodářství, posílí náš organismus. Krize je důvodem k propouštění lidí, záminkou k výměně manažerů, příčinou reorganizací a úsporných opatření. Upínáme se k ní málem jako k redukční dietě, bez níž se léčba infarktu neobejde. Kamarád ráno otevřel domovní dveře. Po chvíli se ozvala jeho manželka: Proč větráš? - nevětrám, ale vyhlížím krizi, odpověděl vtipně.

Logo|foto:Český rozhlas

Možná je dobře, že se na krizi díváme spíše jako na sympatickou sousedku než na babiznu s kosou. Možná nám takového optimismu bude v příštím roce opravdu zapotřebí. Jedině krize prý vrátí skutečné lidské práci její hodnotu i důstojnost. Měla by přeskupit peníze od překupníků a spekulantů k výrobcům. Tedy do prostředí, kde hodnotné dílo vzniká nebo kde se koná užitečná služba. Ovšem nikdo neví, jak to udělá, co to bude stát a jakou nervozitou a nevrlostí budeme muset projít. V každém případě je třeba se ozbrojit trpělivostí, říkám si, a znovu se pokusím vejít do holičské oficíny, protože to je asi jediné, co ještě dokážu v tomhle roce při troše štěstí stihnout.