Kudy chodil Ježíš
Někdo přijíždí do státu Izrael jako pouhý turista. Pro mnohé návštěvníky různých věrouk je to ale země, kde se nacházejí svatá místa. Ale i uprostřed Svaté země lze myslet na Plzeň, tvrdí farář z Města Touškova Jiří Barhoň. Jeho fejeton nazvaný "Kudy chodil Ježíš" čte herec Bronislav Kotiš.
Když si Jákob zamiloval Ráchel, sloužil u jejího otce Lábana sedm let, aby ji dostal za ženu. Jelikož ji měl rád, nezdálo se mu to dlouho. Bylo to pro něj jako několik dní. Jenže pak mu Lában podstrčil svoji starší dceru Leu a žádal dalších sedm let služby, chce-li opravdu Ráchel. I to Jákob nakonec vydržel. Omnia vincit amor.
Tento poučný příběh z Bible pro všechny zamilované se mi náhle vybavil v jiné souvislosti. Letěl jsem před pár týdny do Svaté země. Na splnění svého vytouženého snu jsem čekal asi tak dlouho jako Jákob na svou milovanou Ráchel.
Země, kudy chodil Ježíš. Svatá země. Dnes se nazývá Izrael, což je mimochodem jméno, které dal Bůh právě Jákobovi. Dějiny této země jsou nepřetržitou mnohatisíciletou školou víry, houževnatosti a trpělivosti. Jinak by nebyla. Když jsem stál na její horké půdě (doslova i metaforicky), zdálo se mi, že jsem v jiném světě. Postupem času, jejím hlubším poznáním, se mé zdání pozměňovalo. Jako by ten jiný svět nebyl tady, ale spíše u nás. A když jsem se dostal na ta nejdražší místa, do Betléma, Nazareta a Jeruzaléma, kde se Ježíš narodil, vyrůstal a byl ukřižován, nepřipadlo mi vůbec nepřirozené pokleknout, tato místa políbit a pomodlit se tam.
Bylo by to dlouhé vyprávění, jehož největší potíží by nebyl nedostatek času, ale vhodných slov. Zatím je moc nenalézám, proto raději krátce. Podíváte-li se například z Olivové hory na starý Jeruzalém a jeho dávnověké dominanty, chvěje se vám srdce, ať chcete nebo ne. Snažíte se ho synchronizovat s očima, aby vám neuniklo nic z nádherného panoramatu Svatého města i historie, která se jednou procházela a podruhé hnala jako vichřice každou jeho ulicí.
Ledacos zachytíte, ledacos vám unikne, ale netřeba si s tím lámat hlavu. Nejsem tu proto, abych všechno pouze vstřebal. Jsem tady s druhými. Našimi i domorodými. Oni jsou teď ti nejbližší. Také tu nebudu věčně, za pár dní se zase vrátím. Co přivezu lidem u nás doma?
A tak i ve Svaté zemi myslím na Plzeň. V jejím centru stojí katedrála sv. Bartoloměje, jednoho z prvních Kristových učedníků. Ten, když se dověděl odkud Ježíš přichází, se nevyjádřil o Nazaretu zrovna lichotivě. Ale Ježíš byl k němu milosrdný a získal ho na svou stranu. Omnia vincit amor - nade vším vítězí láska, jak jest uvedeno výše. Snad právě tohle můžu přivézt domů ze Svaté země. Aspoň trochu milosrdenství a porozumění, podanou ruku.
Ani jsem netušil, jak brzy po návratu k tomu budu mít příležitost. V Praze na konečné Metra ve Zličíně jsem potkal člověka, který mě prosil o pomoc. Chtěl pomoci se svým velkým kufrem na odjezdové stanoviště autobusů na Plzeň, vzdálené asi sto metrů. Měl jsem stejnou cestu, proč bych mu nepomohl? Na oplátku jsem ho požádal, ať vezme můj, o poznání menší. Souhlasil. Vzal jsem jeho kufr, který nebyl ani moc těžký, on můj a šli jsme. Když jsme došli na místo a vyměnili si zavazadla, utřel si pot z čela a povídá:
"Člověče, vy jste mi dal, ten váš kufr byl dvakrát těžší než můj!"
"Dvakrát? Tak to máte dobrý, mě se zdálo, že třikrát."
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
