Květnové oslavy osvobození

Vzpomínám, jak jsem před 18 lety stála u norimberského hradu a mladý německý průvodce nám shora ukazoval krásy středověkého města. Pak vyjádřil pobouření nad tím, že je Spojenci bombardovali ještě v dubnu 1945. Příhoda se mi vybavila, když jsem v novinách četla, že jakási německá delegace se zeptala anglické královny, zda se Němcům omluví za těžké nálety anglických pilotů za 2. světové války. Alžběta II. se zachovala, jak se na Veličenstvo sluší, tvářila se, že otázku přeslechla. Litovala jsem, že na jejím místě nebyla Margaret Thatcherová. Byla by méně svázaná etiketou a mohla dát jadrnou odpověď.

Slavnosti svobody|foto: Město Plzeň

Postmoderní doba se vyznačuje zpochybňováním všeho, co se dřív považovalo za svaté a samozřejmé. Projevuje se to i při oslavách osvobození. V Plzni se jako obvykle vydařily a hezké byly i na jiných místech, ale Praha se tvářila, že se jí konec nacismu příliš netýká. Pražáci si snad myslí, že válka skončila sama od sebe v předem stanoveném datu. Týká se to i některých Plzeňanů prohlašujících, že nevědí, co by měli slavit a zlobí se stejně jako Němci, že Spojenci ještě v dubnu bombardovali Škodovku.

Je pravda, že Plzeň byla z dobrých důvodů nejčastěji bombardovaným městem protektorátu a následky byly velmi smutné. Skoro tisíc lidí zemřelo a stejný počet utrpěl těžká zranění. Mnoho domů bylo zničeno a zážitek náletu byl traumatizující. Zažila jsem nálet v Českých Budějovicích a vím, o čem mluvím. Přesto musím říci, že v mém okolí nikdy nikoho nenapadlo, aby se zlobil na spojenecká letadla. Bombardování zavinili Němci a mělo pomoci k rychlejšímu ukončení války. Myslet na oběti bylo srdceryvné, ale stejně nám bylo líto i sestřelených letců. Ale tenkrát se nikdo nedivil, že ve válce lidé umírají.

Americký svaz bombardérů Consolidated B-24 Liberator|foto: Air Force Link

Proč se bombardovalo ještě v dubnu a proč došlo k pražskému povstání, když válka už stejně končila? Nejspíš proto, že 8. květen jsme ještě v kalendáři červeně vyznačený neměli. Do Čech se stahovala německá vojska a chtěla se bránit do posledního muže. Škodovka chrlila zbraně a byla poslední fungující zbrojovkou Říše. Nebýt leteckých útoků mohl dál ve městech panovat nacistický pořádek, z nádraží by dál vyjížděly vojenské zásoby a Němci by možná stačili povraždit všechny vězně a popravit více Čechů. Nikdo tenkrát nevěděl, co ho čeká příští den.

Válka skončila před 64 lety a většina pamětníků již nežije. Dnes je protektorát často přirovnáván k Husákově nehybné normalizaci, ale skutečnost byla mnohem dramatičtější. Zničení nacismu stálo těžké oběti i v naší zemi. I když nás pak čekalo poddanství Sovětskému svazu, vítězství nad Hitlerem zůstává velkým dnem a dějinnou spravedlností, která si zaslouží uznání a úctu i dnes.

Květen 1945|foto:Český rozhlas