Lisabonská smlouva a její souvislosti

Místo spokojenosti, že se hlouběji zapouštíme do euro-atlantických struktur a že nás Lisabon nezničí, slyšíme spíš varování: Evropa by se mohla stát "federálním státem (případně jakkoli jinak pojmenovaným subjektem majícím charakteristické znaky federálního státu)," prohlásil pan prezident, takže kolize s naší Ústavou je na pováženou.

Že nemusíme mít obavy, rozhodl Ústavní soud. O svou svrchovanost nepřijdeme: jako přišla První, Masarykova republika, ani jako o ni přišlo Benešovo Československo po válce. Svět se změnil: NATO a EU ho změnily - a v jejich rámci se mění i náš stát, i když to vidí politika Hradu jinak než politici z Podhradí. Suverénně si odporují.

M. Topolánek a K. Schwarzenberk při podpisu lisabonské smlouvy|foto: David Koubek

Hned po Listopadu 90 jsem se spolupodílel na přípravě cesty poslanců bavorské CSU do Československa; navštívili ministerstvo zahraničí i premiéra české vlády, pana arcibiskupa i špičky politické strany; měli program na pár dní. Závěr této "spanilé jízdy" a rozloučení se sousedním Českem se konalo v Plzni.Závěrem těchto "oficialit" bylo rozloučení v Plzni (v pivovaru). Tam Alois Glück, šéf frakce CSU Bavorského sněmu, prohlásil, že za všechny své poválečné úspěchy, jak politické, tak i ekonomické, vděčí Spolková republika Německo tomu, že mu Američané "předepsali" federativní uspořádání - asi v obavách, aby německý stát nebyl opět příliš silný. Německé země jako Bavorsko vytvořily federativní celek Spolkovou republiku.

Vnucené uspořádání se jim i zalíbilo, i vyplatilo. Dodnes si to pochvalují. Stejně jako sociálně tržní hospodářství, svou verzi kapitalismu. A čeští sousedé by měli být s německými zkušenostmi seznámeni. Navrhl uspořádat k tématu honosný, reprezentativní seminář. Nepodařilo se. U nás bylo téma "třetí cesty" k smíchu a federace nešťastnou minulostí. Dodnes straší jako stvůra, která malé pohltí a beze zbytku stráví - a velké posílí.

Nejsem historik, ale asi se nemýlím, když připomenu, že České země vzkvétaly i jako pouhé části nadnárodních celků. Od Přemyslovců po Habsburky. Znamenaly víc jako součást vyššího celku než jako izolovaná jednotka a také se jim líp dařilo. Svět je otevřenější než kdy jindy. A u nás má navíc vychutnávání národní suverenity dnes nepříjemnou pachuť miliardových arbitráží a nepotrestaných podvodů z dob bankovního socialismu, kdy kalnými vodami privatizace obratně proplouvali ti, kteří se nám dnes z prosluněných jižních moří smějí. Je připomínat nebudu - ale Aloise Glücka, šéfa bavorské parlamentní frakce CSU, toho ano. A jeho prozíravý projev z Plzně, týden po Velikonocích roku 1990.

Obhroublá česká politika není vhodným jevištěm pro předvádění strašáka federalismu. Nejen proto, že nám nehrozí, jak zjistil Ústavní soud: žádnou federaci nezakládá ani náhodou. K výhradám pana prezidenta bych se raději nehlásil.