Lubomír Stejskal: Cena za chybu

Chybovat je lidské a policisté jsou také jenom lidé. A tak se stalo, že bezúhonný podnikatel Tomáš Houdek jednoho dne zjistil, že je v hledáčku policie. Ta poskytla médiím jeho fotografii. Vše se událo v rámci pátrání po pachateli brutálního přepadení s následkem smrti. Tím, kdo měl trestný čin spáchat, nebyl ovšem zmíněný podnikatel z Moldavy, ale jiný muž stejného jména. Někdo na policii se dopustil omylu a fotografie obou Tomášů zaměnil. Z nevinného člověka se tak rázem stal, abychom použili slovníku současného českého premiéra, sprostý podezřelý.

Nevinný Tomáš Houdek k tomu říká: „Jako podnikatel jsem si dobré jméno budoval pět let. Teď mám nálepku zločince.“ Ano, jsou chyby a chyby. Tady cítíme bezmoc a chápeme vztek poškozeného. A to přesto, že vše se poměrně brzy vysvětlilo. Policie zveřejnila po pěti dnech na webu krajského ředitelství v Ústí nad Labem omluvný dopis určený neprávem osočenému podnikateli. Tamní tisková mluvčí Veronika Hešplerová jakoby na vysvětlenou uvádí, že oba muži měli stejné jméno, pocházeli ze stejného okresu a pozor – byli prý přibližně stejného věku! Skutečně hledanému podezřelému je ovšem dvacet, zatímco oběti policejního omylu o deset let víc.

Nad tím vším stojí otázka, jestli omluva kdesi v útrobách internetu, je dostatečnou satisfakcí. Poškozený podnikatel se domnívá, že nikoliv a bude požadovat finanční náhradu. Nestranného pozorovatele jen tak mimochodem napadne: nejedna domácí celebrita vysoudila za poškození dobrého jména kvůli lživým a pomlouvačným zprávám v bulváru statisícové i vyšší částky. Soudy se v řadě takovýchto kauz nespokojily pouze s písemnou omluvou. Tak proč by se podobný princip neměl vztahovat i na oběť úředního omylu? A to navzdory tomu, že v záležitosti podnikatele Houdka o úmysl ze strany policie samozřejmě nešlo.