Lubomír Stejskal: Když soud vysílá signály

Hlavním argumentem obhajoby bylo tvrzení, že Petr Horký byl do funkce likvidátora jmenován na základě nikoli odborném, ale politickém. Sám u soudu otevřeně přiznal, že dané problematice nerozuměl. To je bezpochyby šokující, ovšem – taková je realita této kauzy. Jako likvidátor se Horký zákonitě dostal do nesnází a požádal o pomoc. Ke své smůle nikoli odborníky na radnici, ale poradenskou firmu. Ta samozřejmě nepůsobí jako samaritánská charita. Za své služby obdržela přes jeden a čtvrt milionu korun.

Kvůli této sumě by měl podle soudkyně okresního soudu Ivany Fořtové zaplatit Horký dvěma roky za mřížemi. Důvod: poradenská firma dostala peníze v podstatě za nic. Odvolací soud, který minulý týden rozsudek zrušil, upozornil na jeden zásadní nedostatek. Z odůvodnění verdiktu nevyplývá, z čeho tak soudkyně Fořtová dovodila. K tomu plzeňský soud dodal, že ten karlovarský - prvoinstanční – nebyl dostatečně pečlivý.

Zde je patrný pozoruhodný paradox. Pokud se při novém, pečlivějším projednání této kauzy prokáže, že Petr Horký pracoval jako likvidátor špatně, čeká ho trest. Současně už víme, že v principu špatně pracovala také soudkyně Fořtová – když byl její původní verdikt zrušen. Tu ovšem žádný trest nečeká. Jediné, co je možné v rámci občanské sebeobrany udělat, je vyjádřit naději. Když loni soudkyně Fořtová obžalovaného Horkého odsoudila, uvedla, že přísný verdikt má být signálem pro společnost: pakliže politik poruší její důvěru, musí následovat důrazný trest.

Po reakci odvolacího soudu nezbývá než doufat, že napříště budeme více než vysílání signálů svědky férového hledání a nalézání spravedlnosti. Ono vysílání signálů směrem k veřejnosti vyvolává totiž dojem, že rozsudek je vynášen na společenskou objednávku. Něco takového je nutné v právním státě co nejdůrazněji odmítnout.