Lubomír Stejskal: Legenda mezi námi

Jaký bude konec kariéry Josefa Váni? Tak se ptali mnozí po žokejově fenomenálním triumfu před dvěma lety. Tehdy vyhrála slavný závod poosmé. Jako jediný v jeho historii. Měl by odejít na vrcholu slávy nebo se pokusit dobu slávy prodloužit? Loni skončil Váňa na valachu Tiumenovi třetí, letos na poslední překážce. Tak trochu nešťastnou náhodou.

Kdyby byl jasnovidec, nejspíš by nestartoval. Bezpochyby měl o odchodu z jezdeckého Olympu jinou představu. Jenomže člověk míní a život mění. Pan žokej dokázal to, co dosud nikdo. Jeho zápis ve zlaté listině dostihového sportu je trvalý a nesmazatelný. Profesionál tvrdý sám k sobě, který se bezmála před dvaceti lety podruhé narodil. Byl a je tak trochu svéráznou osobností. Jak už výjimeční lidé bývají.

V okamžiku vypjatých emocí a po prožitém hlubokém zklamání pronesl něco, co podle mnoha občanů v prostorách dostihového stánku pronášet nemusel. Vyjádřil podporu jednomu z kandidátů v nadcházejících sněmovních volbách. Není první a patrně ani poslední. Vzpomeňme na zpěvačku Lucii Bílou, která během vyhlašování hudebních cen také s oblibou vyjadřovala občanskou podporu v jejím případě bývalému prezidentovi.

Váňa v neděli i Bílá v minulosti tím proti sobě část veřejnosti popudili. To ale hodnotu toho, co dokázali, nikterak nesnižuje. Bylo by nespravedlivé, kdyby všechny zlaté milníky, jimiž se Váňova kariéra jen hemží, zastínil jeden osobní politický postoj. Protože historii nebude zajímat to, koho Josef Váňa podpořil před letošními volbami, ale něco jiného. Čím se zapsal do jejích análů, když seděl na slavných koních se jmény Tiumen, Vronsky, Železník. A čím jako trenér mnoha dalších.