Lubomír Stejskal: Šance pro aktivní

Není to žádné tajemství. Na západ od našich hranic jsou takzvaně problémoví a nepřizpůsobiví občané vnímáni často jinak, než jak je vidí lidé v jejich okolí. Pozorovatelé ze zahraničí obvykle dvakrát nezajímá, jaké potíže způsobují sociálně vyloučení tam, kde se právě vyskytují. Chtějí vědět, co pro jejich začlenění dělá stát, města a obce, společnost.

Proto byli ambasadoři Spojených států a Norska Eisen a Eikaas minulý týden v Chebu nanejvýš spokojeni. Tamní Betlém – charitní dům sociálních služeb je totiž vnímám jako výkladní skříň dobře fungující spolupráce. Obecně: mezi státem, radnicemi a neziskovými organizacemi. V rámci snahy pomoci lidem v tíživé situaci.

Bývalá vila fotbalového klubu Union slouží po rekonstrukci nejen jako azylový dům, ale nabízí taky sociální rehabilitaci nebo dluhové poradenství. Už když se loni chýlila její obnova ke konci, bylo jasně deklarováno: v domě dostanou šanci ti, kdo budou ochotni svůj život sami změnit. V tomto duchu se tehdy vyjádřil zástupce ředitele Diecézní charity Plzeň Pavel Barták. Dodal, že tito lidé se musí sami podílet za pomoci sociálních pracovnic na řešení svých dluhů a závazků z minulosti. Musí tedy být ve vztahu ke svému životu a jeho problémům aktivní.

A právě to bývá největší překážkou ve snaze nabídnout pomoc sociálně vyloučeným. Jejich pasivita, nezájem a řečeno nejen obrazně neochota vzdát se svobodného požívání krabicového vína. Pochvala obou velvyslanců na adresu chebského Betléma byla jistě zasloužená. Týká se ovšem té lepší stránky této záležitosti. S těmi, kdo o pomoc nestojí nebo ji svým způsobem života znehodnocují, se budou úřady a společnost potýkat dál.

Můžeme se ptát, jaký konkrétní výsledek návštěva zástupců obou zemí v Chebu přinese. Možná se nadšení Normana Eisena pozitivně promítne do příští zprávy amerického ministerstva zahraničí o stavu lidských práv v České republice. V tom smyslu, že nebude na téma my a Romové tak kritická.

Velvyslanec Jens Eikaas zase uvedl, že jeho země připravuje norské granty na podobné programy ve výši 132 milionů eur. Tím snad bylo naznačeno, že když se objeví zajímavé sociálně zaměřené projekty, nebudeme muset spoléhat pouze na peníze z Evropské unie.