Lubomír Stejskal: Věc principu

Reklamní videomonitor má údajně patnáct metrů čtverečních. V listopadu se objevil naproti stanovišti městských i dálkových autobusů poblíž karlovarské tržnice. Tedy na jedné z nejfrekventovanějších lokalit krajského města. Stojí za plotem na soukromém pozemku. Místní stavební úřad vydal k jeho provozování povolení. Zatím na dva roky. V současné době je na obrazovce k vidění informační smyčka. Pozvolna přibývají reklamy. A také upoutávky na kulturní pořady.

S velkou mírou jistoty lze odhadnout, že většina cestujících a kolemjdoucích vnímá tento panel spíše neutrálně. Pro někoho může znamenat i oživení při čekání na autobus. Podobně jako projekce v pražském metru. Pro jiného je to ale nutné zlo. Vyhovět všem nelze. Objevil se také radikální názor, že tato obrazovka je dalším příspěvkem k neblahému jevu zvanému úpadek veřejného prostoru. Radnice se bude muset zabývat stížností na její instalaci. Chystá se i petice. Jejím cílem je odstranění monitoru.

Opět jsme svědky dilematu demokracie. Zvolení zástupci občanů dají souhlas k projektu, na jehož výsledek jsou rozporuplné názory. Aktivisté píšící protesty a organizující petice jsou slyšet a vidět nejvíc. A byli by nejraději, kdyby úřady tančily podle jejich písničky. Zastávají ale vždy většinový názor? Takto bychom se měli ptát, pokud by z jejich iniciativy byl monitor odstraněn. Protože není vyloučeno, že takzvaná mlčící většina jej může vnímat pozitivně. Jako vítané osvěžení. Této tiché majority se ale nikdo na názor neptá. Ona sama se nikde organizovaně neprojevuje. A velice často mlčky akceptuje to, co si organizovaná menšina vyvzdoruje. A to rozhodně není správné ani spravedlivé.

Proto by mělo platit: pokud má nový karlovarský reklamní panel všechny požadované náležitosti, pokud neporušuje zákonné normy a dohodnutá pravidla pro jeho provozování, a vše nasvědčuje tomu, že neporušuje, nemělo by dojít k jeho likvidaci. Neboť tady nejde o jeden elektronický billboard navíc, ale o věc principu.