Lubomír Stejskal: Vítězství poražených

5. červenec 2012
Publicistika

Dnes si formou státního svátku připomínáme jeden z přelomových okamžiků našich dějin – příchod věrozvěstů Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu. Jejich významu s přihlédnutím k zítřejší vzpomínce na Jana Husa věnuje zamyšlení Lubomír Stejskal v příspěvku Vítězství poražených.

Každý, kdo v dnešní době navštíví tuzemskou bohoslužbu jakékoli církve, setká se s jedním naprosto samozřejmým jevem. Kázání, případně liturgie bude bezpochyby vedena v českém jazyce. V minulosti tomu tak ale nebylo. V čase příchodu Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu, tedy v druhé polovině 9. století, byly povoleny pouze tři liturgické jazyky – latina, řečtina a hebrejština. Je zásluhou obou věrozvěstů, že alespoň na krátkou dobu k nim přibyl jazyk čtvrtý. Staroslověnština, o níž se má za to, že jí rozuměli i prostí lidé v Rostislavově knížectví. A o to na úsvitu našich dějin tehdejšímu panovníkovi šlo.

Jistě, byla v tom i politika zahrnující nepřehlédnutelné emancipační úsilí. Snahu knížete vymanit se z franckého vlivu. To samo o sobě nemůže ale nic změnit na faktu, že nedílná součást misie soluňských bratří, liturgie a četba evangelia v jazyce věřícím srozumitelném, o mnoho staletí předstihla svoji dobu. Můžeme být hrdi na to, že tak úzce souvisí právě s našimi dějinami. Stejně jako můžeme být hrdi na Jana Husa, jehož mučednickou smrt si připomeneme zítra. Také on, stejně jako Cyril s Metodějem, předběhl svoji dobu. Byl předchůdcem proměny, která o sto let později navždy poznamenala dějiny světa. Do učebnic vešla pod názvem evropská reformace. Také on proslul tím, že kázal česky. Tedy v jazyce, kterému rozuměl i ten nejprostší návštěvník Betlémské kaple.

00566519.jpeg

Je příznačné i poučné, že jazyková revoluce v liturgii, kterou Cyril s Metodějem zavedli, byla jedním papežem povolena a jiným po několika letech zakázána. Dalo by se říci, že bratři z Byzance v této záležitosti svůj boj prohráli. Podobně mnozí nahlíželi na Jana Husa, když 6. července 1415 dohořívala kostnická hranice. Dnes víme, že nepřátele Cyrila s Metodějem a Mistra Jana pravdu neměli. Neboť všichni tři význam svých dobových odpůrců, pokud vůbec nějaký měli, mnohonásobně převyšují. Hus je se svým odkazem trvale přítomen v několika nejen protestantských církvích. A kázání i liturgie v jazyce, jemuž lidé rozumí, jak o to usilovali věrozvěstové ze Soluně, je v naší době samozřejmostí.

autor: Lubomír Stejskal
Spustit audio