Lubomír Stejskal: Z banality komplikace

Pokud na celou věc nahlédneme z obecnějšího hlediska, zjistíme: ve Františkových Lázních nic nového. Není to poprvé, kdy se vedení města snaží vyhovět požadavkům svých občanů – aby vzápětí narazilo u orgánů z vyššího patra státní správy. Dobrá vůle a ochota řešit lokální problémy se dostává do střetu s argumenty založenými na paragrafech.

Ve Františkových Lázních platí od 15. června zákaz podomního a pochůzkového prodeje. Nařízení radnice má pět článků, v nichž jsou stanoveny výjimky. Namátkou: zákaz se netýká koupališť, prodeje vánočních kaprů, velikonočních pomlázek, veřejných sbírek a podobně. Jeho primárním smyslem je uchránit zejména seniory od prodejců podobných těm, pro něž se v jiné souvislosti ustálilo označení „šmejdi“. Jde o to, aby tito nabízeči zboží neobtěžovali na chodbách domů nebo na chodníku. Starosta Františkových Lázní Ivo Mlátilík uvedl také další, neméně důležitý důvod ve prospěch existence tohoto nařízení. Pokud zavolali občané na pomoc strážníky, ti neměli zákonnou možnost, jak podomní prodejce vykázat nebo postihnout.

Zní to logicky a srozumitelně, přesto krajský úřad radnici vyzval, aby toto nařízení zrušila nebo upravila. Podle jeho názoru nelze vydat takovýto plošný zákaz, aniž by byl součástí širšího předpisu, tedy tržního řádu. Ten ovšem ve Františkových Lázních nemají. Zastupitelé města na svém mimořádném zasedání v závěru minulého měsíce požadavek kraje drtivou většinou odmítli. Už předtím starosta Mlátilík opřel své negativní stanovisko o fakt, že ve městě nemají ani tržnici, ani problémy se stánkovým prodejem. Dá se tedy očekávat, že konečné slovo bude mít Ústavní soud, což si vedení města ostatně přeje.

Je otázka, co si o tomto sporu mezi radnicí a hejtmanstvím budou myslet občané. Zejména ti, kteří nechtěli nic víc než nebýt obtěžování prodejci s praktikami známými z orientálního bazaru. Jisté je zatím jedno – i když se město postaví na stranu slušných lidí, řešení není pokaždé tak snadné, jak se na první pohled může zdát.