Lubomír Stejskal: Ztráty bez kompenzace

Podobnou zkušenost má nejeden občan z našeho okolí, nejspíš i my sami. Firma oznámí, že bude v bytě provádět nezbytný úkon. Oslovení si vezmou dovolenou – a pak nikdo nepřijde. Den volna je nenávratně pryč. Zbývá rezignace: Co si na nich vezmu?, slyšíme od roztrpčených sousedů. Dočkají se nanejvýš omluvy. Někdy i z míst nejvyšších. Tak jako v pondělí z úst ministra dopravy. Pavel Dobeš řekl své „sorry“ za kolaps centrálního registru motorových vozidel. Ztracený čas lidem ale nikdo nevrátí. Ani stres z oprávněného rozčilení jim nikdo nevykompenzuje.

Jistěže: technika může selhat. Jakákoli, computerová o to víc. A co se může stát, obvykle se také stane, říká americká lidová moudrost. Registr vozidel nebo nedávno nový systém vyplácení sociálních dávek – to je pouze viditelná část ledovce. Kolik podobných situací zažijí čas od času lidé lokálně v menších firmách nebo úřadech, odkud se informace o problémech do médií nedostanou. Anebo jsme na podobné kolapsy zapomněli. Nejdou počítače, zní obvykle strohé vysvětlení pracovníka za přepážkou. O elektronických informačních systémech platí to co o přírodních živlech: dobrý sluha, špatný pán.

Lidé v čekárnách registrů vozidel čekali marně|foto: Lukáš Milota

Neblahým průvodním jevem je ovšem absence racionálního náhradního řešení. Tím, kdo na kolaps počítačových sítí nejvíc doplatí, je prostý občan. Ten má právo očekávat, že někdo za nefungující systém bude brán k odpovědnosti. Když ale ti nejvýše postavení, na úrovni ministrů vlády, reagují na podobně položené otázky vyhýbavě a alibisticky, nelze se divit, že důvěra obyvatel ve vlastní stát po každém takovémto excesu klesá k bodu mrazu. Zvrátit tento trend mohou politici pouze tak, že začnou dělat maximum pro to, aby se v praktickém životě dostalo ke slovu základní pravidlo: stát je tu pro občany, nikoli naopak. Proto by se ti nahoře měli konečně naučit vážit si hodnoty času lidí, jimž určují pravidla hry.