Lukošovo evangelium
Velikonoce nejsou jenom oslavou jara spojenou s lidovými zvyky, jako je v sobotu barvení vajíček, pletení pomlázek a dnes koledování. O tomto nejvýznamnějším křesťanském svátku se v posledních dvaceti letech snad učí i děti ve škole: Tedy o tom, kdo byl Ježíš Kristus, jak byl ukřižován, a jak byl vzkříšen k věčnému životu. Pokračuje Ondřej Vaculík.
O Ježíšově životě a působení vypovídají evangelisté: Marek, Matouš, Lukáš a Jan. Letos jsme v kostelech mohli slyšet „Umučení našeho Pána Ježíše Krista podle Lukáše“. Pašie, které se někde zpívají, jinde dokonce hrají jako divadelní hra. Drama posledních Ježíšových hodin bylo také mnohokrát zfilmováno: někdy jako mystérium, jindy jako velkofilm, jehož hlavním dějem je Ježíšovo utrpení a násilí na něm páchané, jako je trnová koruna, bičování, psychické týrání, padání pod křížem, který si Ježíš musí vléci na Golgotu. Filmová podívaná často graduje, když ozbrojení pochopové přibíjejí Ježíše na kříž a hřeby pronikají do masa.
Evangelisté však těmto scénám velkou pozornost nevěnují. Například Jan píše pouze, cituji: Spolu s ním byli vedeni na popravu také dva zločinci. Když došli na místo, které se nazývá Lebka, ukřižovali jeho i ty zločince, jednoho po pravici a druhého po levici. Ježíš na adresu svých trýznitelů řekl: „Otče odpusť jim, vždyť nevědí, co činí.“ Konec citátu. Naturalistické popisování nebo zobrazování popravy totiž odvádí pozornost jinam. Týrání není projevem zvláštního zla vůči Ježíšovi, ale pouze příklad zhruba toho nejhoršího, co může potkat každého člověka. Proto na kříži visí i ti zločinci. A Ježíš chce s námi nést nejtěžší náš možný úděl jako člověk. Jako Bůh by se mu mohl vyhnout, vždyť božských zázraků vykonal mnoho. Má slabou chvíli, kdy se lidsky bojí, pokleká a modlí se: „Otče, chceš-li, odejmi ode mě tento kalich, avšak ne vůle má ať se stane, ale tvá.“ To je i pro nás jedna z nejzásadnějších modliteb či výzev. Jinými slovy: Vůbec bych se nezlobil, kdyby to bylo po mém a byla to také Tvá vůle, ale je-li Tvá vůle jiná, ať se stane i vůlí mou. Tak podstatnou větu by Ježíš nemohl vyslovit, kdyby nesdílel stejnou úzkost a ohrožení života jako my. Ježíš není ideolog ani filosof. Mluví pouze o tom, co sám cítí a prožívá. Proto i jeho velikonoční vzkříšení nám znovu připomíná Kristovo učení jako – dnes bychom řekli – moderní životní alternativu: Nad nikým se nepovyšovat, nemít o lidech předsudky a věřit v možnost polepšení až do posledního dechu. Tu dobrou vůli Ježíš prokazuje jednomu ze zločinců na kříži, který před druhým lotrem lituje svého hříchu slovy: „My ovšem spravedlivě dostáváme přece jen, jak si zasloužíme za to, co jsme spáchali, ale on neudělal nic zlého. Ježíši, pamatuj na mě, až přijdeš do svého království.“ A Ježíš odpovídá: „Amen, pravím ti: Dnes budeš se mnou v ráji.“
Větší naději než je tahle z kříže nám odkázat ani nemohl.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
