Má televize šanci?
Má Česká televize šanci, stát se pod vedením nového ředitele Jiřího Janečka veřejnou služebnicí skutečně všech diváků? A nejenom diváků: vliv médií je daleko větší a platí známé pravidlo o tom, že co napíší noviny, odvysílá rozhlas a televize, to je pro lid jednoduše pravdou... Tak začíná komentář Jiřího Tomáše Blažka ...
...Stejně silně ale, a v posledních letech stále silněji, jsou slyšet slova o politické manipulaci tištěných i elektronických médií, která je možné shrnout do poučky léty ověřené, že kdo vládne médiím, vládne lidu. To věděl Lenin jako Goebels, Stalin jako Husák, ví to Berlusconi v Itálii a Blair v Anglii, vědí to i Špidla, Klaus a Grebeníček. Vědí to ale, a to je třeba si uvědomovat velmi přesně a vždycky, když se to téma otevře, i v těch médiích samotných.
Český rozhlas je na tom lépe, když budeme měřit sílu politického tlaku na strukturu i obsah vysílaného; nezávislost na barvě vlád a parlamentní většiny si uchovává relativně bez problémů. Česká televize je přece jenom, a to doslova, víc "na očích". Proto ty nekonečné tahanice a volební frašky při výběru kandidátů a členů vysílacích rad, proto také trvala i poslední volba nového ředitele České televize tolik měsíců.
Z vlastní zkušenosti i ze zkušeností jiných komentátorů a publicistů vím, že Jiří Janeček šanci na to, uchovat si nezávislost a tím možnost obnovit pro nás objektivní službu televize, má, ale jenom tehdy, bude-li odvážný. Odvážný už v tom, že na obrazovce omezí každodenní účast politiků, kteří si pochvalují vlastní kroky a odsuzují ty protivníkovy, čímž dělají něco, co náleží komentátorům a politologům. Komentují sice špatně a často velmi neinteligentně, protože průhledně účelově, ale co se řekne v televizi, byť by to byl užvaněný nesmysl, to platí, řekli jsme. Politik může klidně lhát, ale Česká televize ne, a to ani takto zprostředkovaným způsobem. Leda by byla tak odvážná, že by okamžitě politikovu lež nazvala lží.
Nebude to mít lehké Jiří Janeček, ale je to jeho povinnost, očistit televizi od politikaření. Má v ruce nenápadnou sice, ale obrovskou zbraň, kterou jeho předchůdci ze zbabělosti snad, nebo ze špatného propočtu, nikdy nepoužili; může (a měl by!) okamžitě zveřejňovat všechny zákulisní pokusy o nátlak, o politickou korupci. Že existuje, to víme. Veřejnost ovšem má u veřejnoprávní stanice právo jejího živitele, veřejnost její vysílání opravdu platí. Veřejnost, nikoliv poslanci a politické strany, kteří rozhodují o výši koncesionářských poplatků a rozpočtu. Přerozdělují v něm totiž nikoliv peníze ze svých stranických pokladen, ale peníze nás všech. Zbraň Jiřího Janečka je v samotné funkci televize veřejné služby, která je založena na tom, že veřejnost má právo vědět. Vedení televize se nemá čeho bát, to politikové se obávají toho, že na ně případné pokusy o manipulaci prasknou. Pokud zůstane Jiří Janeček pevný a nezávislý, má šanci on i my. A podle pevnosti Janečkovy židle budeme vědět, jak to s tou upřímností politici mysleli a myslí.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
