Malý velký stařík
Tradičním pietním aktem uctili minulou sobotu občané Nepomuku a jejich hosté padlé americké vojáky. K těm patřili i ti, kteří po sestřelení havarovali s bombardérem u obce Dubeč. Z jedenácti mužů posádky přežil tehdy jediný - radista Raymond Noury. Právě tento osmdesátiletý veterán byl tentokrát v Nepomuku hlavním a váženým hostem...
V neděli to bylo šedesát let, kdy u Dubče spadl americký bombardér a naráz tam umřelo deset amerických vojáků. Jeden přežil. Jmenuje se Raymond Noury, je mu osmdesát let. Vzhledem žokej na odpočinku, obyčejný stařík. Malý, velký stařík. Hrdina? Nepoznali byste to, ale hrdinové konali a konají. Netváří se, že konali, nebo že konají. Do Nepomuku přijel zasalutovat všem svým kamarádům z posádky. Prožil zde dny, které velmi pravděpodobně v Americe ještě nezažil. Na jeho počest hrála vojenská kapela, čestná stráž stála v pozoru, nepomucké náměstí mu tleskalo a vzdávalo hold, děkovalo. I těm lidem salutoval, ten nenápadný radista; nenápadný dnes a zřejmě i tehdy. Ten malý vzrůst mu mimochodem zachránil život, kdy z letadla vypadl ještě před jeho shořením a explozí paliva a střeliva. Minulý týden se setkal i člověkem, který ho tehdy objevil.
Bylo na nepomuckém náměstí hodně lidí. A u radnice stáli vojáci, veteráni, příbuzní Raymonda Nouryho i některých padlých, politici. Byl jsem moc rád, že krajských radních přijelo tolik, že rada byla i v sobotu vlastně usnášeníschopná. Byl jsem rád i za to, že nepřijeli na povel, ale každý z nich chtěl. Povinnost? Ano i ne. Jak tam tak ty desítky lidí stály, bylo cítit, že je tam každý za sebe. Prohlížel jsem si je, když hovořil Raymond Noury o tom, že čeští lidé jsou beautyfull a že jeho heart sem rádo a upřímně patří. Ti lidé najednou, politik nepolitik, řidič neřidič, hospodyně nehospodyně, byli jako by malými, vděčnými dětmi. A také jsem si přes postavu hrdiny Nouryho promítal jeho pravděpodobný vzhled před těmi šedesáti lety. Dvacetiletý kluk, který měl obrovskou touhu přežít tu německou střelbu, když se s kamarády vraceli z bombardování Bavorska. Nebylo dobré počasí a nebyl to vydařený nálet, proto se, při návratu na italskou základnu, ocitli nad Plzeňskem. Nebyli jediným sestřeleným strojem. V Raymondu Nourym jsem v neděli viděl i jeho kamarády. Když stál u věnců a salutoval svým kamarádům, byla to velmi silná minuta. Smutná i krásná, protože., protože aspoň on přežil.
Nebývám často dojatý, při těchto oficiálních aktech. V neděli jsem byl. Čestný občan města Nepomuku tam stál v červené bundě. Malý, velký stařík Raymond Noury. Děkujeme, seržante.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
