Malý velký stařík

24. únor 2004
Publicistika

Tradičním pietním aktem uctili minulou sobotu občané Nepomuku a jejich hosté padlé americké vojáky. K těm patřili i ti, kteří po sestřelení havarovali s bombardérem u obce Dubeč. Z jedenácti mužů posádky přežil tehdy jediný - radista Raymond Noury. Právě tento osmdesátiletý veterán byl tentokrát v Nepomuku hlavním a váženým hostem...

V neděli to bylo šedesát let, kdy u Dubče spadl americký bombardér a naráz tam umřelo deset amerických vojáků. Jeden přežil. Jmenuje se Raymond Noury, je mu osmdesát let. Vzhledem žokej na odpočinku, obyčejný stařík. Malý, velký stařík. Hrdina? Nepoznali byste to, ale hrdinové konali a konají. Netváří se, že konali, nebo že konají. Do Nepomuku přijel zasalutovat všem svým kamarádům z posádky. Prožil zde dny, které velmi pravděpodobně v Americe ještě nezažil. Na jeho počest hrála vojenská kapela, čestná stráž stála v pozoru, nepomucké náměstí mu tleskalo a vzdávalo hold, děkovalo. I těm lidem salutoval, ten nenápadný radista; nenápadný dnes a zřejmě i tehdy. Ten malý vzrůst mu mimochodem zachránil život, kdy z letadla vypadl ještě před jeho shořením a explozí paliva a střeliva. Minulý týden se setkal i člověkem, který ho tehdy objevil.

Bylo na nepomuckém náměstí hodně lidí. A u radnice stáli vojáci, veteráni, příbuzní Raymonda Nouryho i některých padlých, politici. Byl jsem moc rád, že krajských radních přijelo tolik, že rada byla i v sobotu vlastně usnášeníschopná. Byl jsem rád i za to, že nepřijeli na povel, ale každý z nich chtěl. Povinnost? Ano i ne. Jak tam tak ty desítky lidí stály, bylo cítit, že je tam každý za sebe. Prohlížel jsem si je, když hovořil Raymond Noury o tom, že čeští lidé jsou beautyfull a že jeho heart sem rádo a upřímně patří. Ti lidé najednou, politik nepolitik, řidič neřidič, hospodyně nehospodyně, byli jako by malými, vděčnými dětmi. A také jsem si přes postavu hrdiny Nouryho promítal jeho pravděpodobný vzhled před těmi šedesáti lety. Dvacetiletý kluk, který měl obrovskou touhu přežít tu německou střelbu, když se s kamarády vraceli z bombardování Bavorska. Nebylo dobré počasí a nebyl to vydařený nálet, proto se, při návratu na italskou základnu, ocitli nad Plzeňskem. Nebyli jediným sestřeleným strojem. V Raymondu Nourym jsem v neděli viděl i jeho kamarády. Když stál u věnců a salutoval svým kamarádům, byla to velmi silná minuta. Smutná i krásná, protože., protože aspoň on přežil.

Logo

Nebývám často dojatý, při těchto oficiálních aktech. V neděli jsem byl. Čestný občan města Nepomuku tam stál v červené bundě. Malý, velký stařík Raymond Noury. Děkujeme, seržante.

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Sestru se mi nikdy nepodařilo dočíst. Citlivého člověka jsem poslechla až do konce.

Iva Jonášová, ředitelka Vývoje a výroby

citlivy_clovek.jpg

Citlivý člověk

Koupit

Nový román českého básníka, prozaika, překladatele a publicisty, ve kterém se prolínají groteskní a tragické prvky a který vypráví příběh ze žhavé současnosti. Jáchym Topol získal za tento titul Státní cenu za literaturu.