Máte ve svém okolí rozšafného člověka?

"Dokonce jsem se setkala i s významem hezký, dobře vypadající nebo rozmařilý, rozhazující peníze. A také s výkladem, že rozšafný je jako šafář, tedy dávající pozor, rozkročený," popisuje jazykovědkyně Helena Chýlová.

Ve Slovníku spisovné češtiny zjistíme, že význam je uvážlivý, moudrý, s příklady: rozšafný člověk, rozšafná řeč. O etymologii slova psal podrobně Jiří Rejzek v časopise Naše řeč (2010). Uvádí zde, že slovo je doloženo již ve 14. století a souvisí pravděpodobně s německým schaffen adaptovaným do češtiny jako šafovati s významem spravovat něco, řídit, hospodařit. Od tohoto slovesa je pak asi odvozeno rozšafný. Hospodář musí být uvážlivý, moudrý, a tak se zde objevuje společný významový rys.

Jak dochází k významovému posunu?

Základním principem lexikální zásoby je neustálý vývoj. Vývojem v čase i s ohledem na frekvenci užívání se stírá základní význam slova a zřejmě vlivem předpony roz- se slovo dostává do významového okruhu slov jako rozverný a nabývá významu hravý, veselý, v němž se dnes často užívá. Mladí lidé se se slovem setkávají především v beletrii, slovo přestává být součástí jejich aktivní slovní zásoby, a proto mu z neznalosti, odhadem z kontextu přisuzují i významy, které nemá, např. hezký.