Měkký, měkkost ale měkou(li)nký, měknout

23. únor 2010
Jazykový koutek
Regionální stanice Českého rozhlasu|foto:Aleš Vavřík

Play / pause
0:00
/
0:00
volume
M: Častým problémem, se kterým se pisatelé potýkají, je psaní souhláskových skupin. Dnes se zaměříme na psaní souhláskových skupin ve slovech "měkký, měkkost, měkoučký, měkou(li)nký apod."

Psaní souhláskových skupin vyžaduje znalost utvářenosti slova. V případě slov utvořených od kořene -měk- bývají časté dotazy na psaní s jedním nebo se dvěma k. Abychom správně pochopili, kde a proč se píší dvě k, musíme si stavbu slova vysvětlit a nejvýhodnější je v tomto případě začít od přídavného jména měkký. To se píše se dvěma k, protože se skládá z kořene -měk- a přípony -ký. A právě to k v příponě přídavného jména se při tvoření dostane i do příbuzných slov. Proto píšeme podstatné jméno měkkost se dvěma k, expresivní podstatné jméno měkkota se také píše se dvěma k stejně jako máme třeba pevný - pevnost a ne *pevost. Ale pozor! U přídavných jmen měkoučký a měkou(li)nký se k vypouští, tady píšeme jen jedno k.

M: Vypadá to, že u slov s kořenem -měk- ne všechno funguje úplně pravidelně.

Tak už to bohužel v jazyce někdy bývá. Ne úplně pravidelné je také tvoření sloves od kořene -měk-. Máme totiž sloveso měknout, ve kterém je kořen -měk- a hned za něj je připojena slovesné zakončení -nout. Sloveso měknout se píše s jedním -k-, to znamená, že se za kořen nepřipojuje další -k- pocházející z přípony přídavného jména. A vedle toho máme v češtině sloveso těžknout, ve kterém je kořen -těž-, přípona -k-, která pochází z přídavného jména těžký, a pak teprve následuje slovesné zakončení -nout. Máme tedy v češtině dvě skupiny sloves - u jedné je součástí slovesného tvaru přípona přídavného jména, u druhé ne. Uvedeme si příklady. Do skupiny zachovávající příponu patří např. dvojice těžký - těžknout (*těžnout), hořký - hořknout (*hořnout). Do skupiny, která příponu přídavného jména vypouští, patří naopak třeba dvojice vlhký - vlhnout (*vlhknout), sladký - sládnout (*sladknout) a také naše měkký - měknout (*měkknout).

M: Jak poznáme, kdy se při tvoření slov má některá přípona vypustit a kdy ne?

Vypouštění některých částí slova při tvoření slov se bohužel neřídí žádnými pevnými pravidly, je do značné míry dáno historickým vývojem, tradicí, zvyklostí a ustáleností. Uživatelům češtiny tedy v některých nezbývá než nahlížet do slovníků a příruček a správnou podobu ověřovat. Nedá se bohužel ani přesně odpovědět na otázku, proč se ta která přípona vypouští. Některé vývojové zákonitosti v jazyce nemají objektivně zjistitelné příčiny.
autor: Martin Prošek
Spustit audio
Jak nás naladíte na DABu

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.

Zprávy z iROZHLAS.cz