Mezi námi zvířaty

Většina lidí zná husu tak akorát na pekáči, míní pracovník statku

Předchozí díl
Následující díl

Leckdo by si asi řekl, že husu domácí není třeba nikomu dlouze představovat. Průvodce na Zámeckém statku v Újezdě nade Mží Jiří Riedel by ale zřejmě nesouhlasil. Dle jeho slov tohoto ptáka z řádu vrubozobých dnešní malé děti mnohdy ani nepoznávají.

„Většina lidí zná husu tak akorát na pekáči. Tady vidíme dokonce dvojí zbarvení husy domácí, a to klasické bílé a zbarvení divoké. Husa domácí může dosáhnout výšky 50-60 cm a váhy 10-12 kg. Máme zde také jedno masné plemeno – husu ruskou, a ta skutečně v dospělosti dosahuje oněch 12 kg,“ řekl na úvod Riedel.

„Rozdíly můžete poznat úplně jednoduše – jedna je krásná, elegantní, to je česká husa, a pak je tady taková podsaditější s podbradkem, a to je husa ruská. Když jde, vykračuje si opravdu jako car,“ popsal.

Houseři umí pěkně poštípat zobákem

„Všichni houseři rádi štípou. Dělají to za účelem ochrany husy. Jakmile husa sedí na vejcích, případně vychovává housata, je houser neustále na stráži a sleduje, co se kde děje. Jejich krmení je tak někdy docela náročné, protože musíte neustále dávat pozor, kde máte housera, aby se nestalo to, že vás štípne. Někteří dokáží štípnout opravdu pěkně,“ řekl pracovník statku.

Jaké využití pro člověka má husa domácí si můžete poslechnout v reportáži.

Spustit audio