Mikuláš

24. září 2010

K adventnímu času patří řada tradičních zvyků a jedním z nejoblíbenějších je svátek svatého Mikuláše. Jméno Mikuláš je řeckého původu, je odvozeno ze jména Nicolaos. Z řecké podoby jména vznikla i česká forma Nikolas, ve starší češtině je dokládána i podoba Mikoláš. Původní význam jména vykládáme jako vítězný mezi lidem, nebo vítězství lidu. Podobný původ významu nacházíme i u jmen jako Nikodém, Viktor, Vítězslav nebo Nikita. Ke změně původního počátečního N na M u jména Mikuláš došlo pravděpodobně analogickým vlivem jména Michal. Ve staročeštině bylo jméno Mikuláš velmi oblíbené, protože lidé věřili, že přináší svému nositeli štěstí a peníze.

Tahle víra je se svátkem svatého Mikuláše spojena dodnes, Mikuláš je pro nás symbolem štědrosti a hlavně děti se těší na mikulášskou nadílku.
Ale Mikuláš je chápán jako symbol štědrosti v kontextu se známou, velmi starou legendou: jeden muž se dostal do velkých dluhů a nemohl zaplatit, zbývalo mu jediné - prodat své tři dcery do nevěstince. Když se o tom dozvěděl Mikuláš, vhazoval po tři noci za sebou do ložnice dívek otevřeným oknem peníze a díky tomu mohl otec zaplatit dluhy a dívky provdat i s věnem. Mikuláš nečekal na vděk a odešel na cesty, stal se později biskupem v maloasijské Myře. V zemích kontinentální Evropy, v Británii, Austrálii, USA a části Afriky i v dalších zemích je dodnes Mikuláš hlavní vánoční postavou - jako Saint Nicolaus, tedy Santa Klaus, nosí dárky. Ve střední Evropě a v našich zemích však ke spojení postavy tohoto světce s vánoční nadílkou nedošlo, a tak jsou české děti obdarovávány dvakrát - jednou od Mikuláše, jednou od Ježíška.

Kult svatého Mikuláše se dostává do západokřesťanského světa z Východu a během jedenáctého století se stávají velmi oblíbenými mikulášské pochůzky spojené s obdarováváním. V Čechách ještě v 18. století měly oslavy mikulášského svátku výrazný masopustní ráz včetně průvodu masek s několika Mikuláši a čerty. Měli bychom si připomenout právě některá stará slova souvisící s mikulášskými obchůzkami. Příchod mikulášského průvodu do stavení ohlašovali laufři - běžci, součástí průvodu byly i speciální masky jako tzv. hansbuřti - pacholci pečující o bezpečnost Mikuláše během průvodu a klapačka - mladík s tyčí, na níž byla upevněná dřevěná hlava s velkými čelistmi. Mladík čelisti ovládal pomocí provázku, a tak čelisti po zatahání hlasitě klapaly. Mikulášské koledování je spojeno i s obchůzkami žáků a na počátku 16. století měli dovoleno chodit koledovat i učitelé, aby si přilepšili.

Mikuláš je v historii považován také za patrona obchodníků a námořníků. Obchodníci uzavírali na den sv. Mikuláše zvláště obtížné obchodní smlouvy a den byl považován za vhodný pro složitá jednání. Takže s mikulášskou tradicí jsou spojena i slova jmění, obchod a peníze. Zastavme se u jejich historie.
Jmění je odvozeno od slovesa jmieti, v dnešní češtině je známe v podobě mít. Sloveso jmieti původně označovalo vzetí a braní. Jmění označuje původně to, čeho jsme zmocnili, je to výsledek vzetí. Postupně se vyvinul dnešní význam - jmění stále označuje to, co jsme získali, i když dnes jinými metodami než prostým vzetím.
Obchod představuje slovo průhledného původu, jde o činnost související s obcházením. Ve staročeštině však slovo obchoditi sě mělo význam zaměstnávat se něčím, živit se něčím. Význam výdělečné činnosti je u slova obchod doložen až od 14. století a pravděpodobně až ve století 16. se postupně formuje zúžením dnešní význam slova.
Peníze jsou pro nás slovem nejasného původu, jde o slovo všeslovanské, které je asi přejato z germánských jazyků. Pravděpodobně peníze souvisí s latinským pondus - váha. V angličtině žije latinské pondus ve slově - pound - libra, stejný původ dokládá i v německý název Pfenig.
autor: Helena Chýlová
Spustit audio