Miniatura

Přečtené noviny neodnáším hned do sběru, nechám je nejméně dva měsíce
uležet. Čas spolehlivě ukáže, co v nich bylo důležité a k čemu je dobré se
ještě jednou vrátit. Při likvidaci prosincového tisku mě tak znovu
zaujalo slovo miniatura. Bylo tučně vytištěné na mnoha titulcích.
Středočeský kraj koupil v dražbě jakousi knižní miniaturu a vyhodil za
ni asi 16 milionů Kč. Někteří politici se pro to velice zlobili.

Miniatura neboli drobnokresba se ve starých knihách vyskytuje často.
Před vynálezem knihtisku byla kniha drahým statkem. Na její výrobu se
specializovaly klášterní písařské dílny, práce byla zdlouhavá a vyžadovala
velkou zručnost. Nákladné dílo muselo být také náležitě vyzdobeno. Popsané
archy putovaly k malířům, ti začervenili první písmeno v každé větě,
přizdobili začátky odstavců a vytvářeli malá umělecká dílka na začátku
kapitol. Na těchto iniciálách můžeme vidět barevné ornamenty, zobrazení
květin, zvířat a nebeských bytostí a někdy i maličké realistické obrázky. To
jsou miniatury.

Ke knižní výzdobě patří také frontispis. Jmenuje se tak celostránková
ilustrace proti titulnímu listu a v tištěných knihách je běžná. V dobách
dřevořezů a mědirytin na ní většinou byly podobizny buď autora, jeho
mecenáše, panovníka či biskupa. Vzácněji se tam objevuje architektura,
zbraně, lékařské nástroje nebo biblické výjevy. V rukopisných knihách
nacházíme frontispis jen velmi zřídka.

V případě, který tak rozvířil politickou hladinu, se jedná o frontispis z
knihy chorálů, kterou si na konci středověku objednala bohatá Kutná Hora.
Nejsou na něm ani ptáci, ani květiny, ani biblické výjevy, nýbrž
realisticky zachycený proces kutání stříbra a ražby mincí. Rukopisné
zpěvníky mívaly velké rozměry, aby z nich mohlo zpívat více lidí najednou. I
kutnohorský zpěvník byl ohromný, měřil na výšku skoro tři čtvrtě metru a na
šířku půl metru. Z toho je jasné, že i obraz proti titulní straně byl
rozměrný. V průběhu staletí se sice stará kniha ztratila, ale mimořádně
vzácnou kresbu kdosi vyřízl a zpeněžil. A nyní po dlouhých letech se
objevila v londýnské aukční síni. Je krásné, že se Čechům podařilo ji
koupit.

Vzácné umělecké dílo přilákalo do Kutné Hory davy návštěvníků|foto: Michal Trnka

Dílo neznámého malíře má vysoku hodnotu ze tří důvodů. Jednak je starobylé,
vzniklo r. 1490. Za druhé podává reportáž o kutnohorském hornictví, čímž se
vymyká z tehdejší běžné tvorby. A za třetí se váže k přesně danému
regionu, což není samozřejmé a vysoce se cení. Přesto se rozpoutal křik a
dramatické obviňování o plýtvání penězi daňových poplatníků.

Naše vlast už nežije pod knutou třídního boje, ale zato tu zuří trvalý boj
předvolební. K jeho zásadám patří nic nepochválit, v ničem nespolupracovat,
žádnou dobrou vůli neuznat a každou smířlivost zlikvidovat. Jenom tak lze
vysvětlit, proč se ze získání nádherné památky neraduje celá země. A
jenom tak můžeme pochopit, proč naši vysokoškolsky vzdělaní novináři
tvrdošíjně nazývali rozměrný frontispis miniaturou. Do bojového ryku
se hodí i středověký iluminátor a je marné, že bičovaná agrese už občany
unavuje a ničím neprospívá naší zemi.