Mráz kopřivu nespálí

Už je tu máj se vší parádou, a tradiční dubnové laškování počasí je snad za námi. To bylo výhrůžek a ataků ranními mrazíky! Popálilo to pár důvěřivých jemných květů, ale faktem zůstává, že kopřivy mráz nespálil. To je tisíciletá zkušenost z přírody. Marně s ní u nás experimentujeme i v politice. Snažit se vyslovit nedůvěru vládě v Poslanecké sněmovně, kde ta vláda má se dvěma přeběhlíky příznivou, byť jen o dva, tři stupínky teplotní přesilu poslanců, je opravdu jen hokus pokus. I kdyby se řečníci netoužili předvést před televizními kamerami a vynesli vážné trumfy proč tato vláda nevládne dobře, nic to nezmění na tom, že většina hlav v poslaneckých lavicích sama pro sebe tiše kalkulovala: jsem tu teprve polovinu možného času, který bych mohl být. No, mám si to zkazit jedním hlasováním? Nebude vláda, nebudu já. V duchu přísloví: plný břich, rozum tich... Ta druhá, opoziční polovina, o sobě sice dala vědět, ale když se marný pokus opakuje a opakuje, diváci ztrácejí zájem. Chce to zvolit taktiku jiného přísloví, využitelného i mimo ten bláznivý měsíc duben. Třeba...třeba: jednou ranou dub nepadne. Trpělivě vysvětlovat a přijít s lepším. Kdyby ty rány byly správně cílené a viditelně utínaly kus po kusu, bylo by aspoň co sledovat.

Ale jako by bylo opět nejdůležitější najít nový termín, pro který se nabrousí sekera. Mají to být podzimní krajské a senátní volby. V nich prý se ukáže, kam se napře přízeň nebo nepřízeň voličů. Od nich se čeká změna. Jenomže do té doby dozraje v přírodě celá jedna úroda a v lidském životě se leccos posune. První máj se lidem v Česku příliš slavit nechce. Není divu, stále ještě máme pod kůží povinná mávátka. O to víc stojí za pozornost, kdo v ten den na sebe upozornil. Setkání příznivců tradičních politických stran nijak neoslnila. Přišli jen nejvěrnější příznivci a politici, kteří to mají v náplni práce. Odboráři o svátku práce chyběli. Oni si totiž vybrali svá, jiná data v chystané protestní kampani. Nacionalisté sice udělali komunistům při příchodu na Výstaviště jakousi "uličku hanby", letáky upozorňovali na oběti komunismu, ale komunisté je bez přečtení házeli do košů a ignorovali je. Jejich zakázaný Komunistický svaz mládeže znovu vyrukoval s hesly a vlajkami a nikdo proti nim nezasáhl, protože "jde jen o symboly, takže to není nic proti ničemu", tvrdili přesvědčivě. Anarchisté, pravicoví i levicoví radikálové, uspořádali svá setkání ve větších městech daleko od sebe, takže vůbec nepřišli do styku. Policie si pochvalovala, že oslavy byly letos bez incidentů. Však už toho má také plné zuby. Namísto aby mohla soustředit síly na dodržování zákonů, stíhání viníků, udržování pořádku v dopravě a tak dále a tak dále, plýtvá silami na oddělování střetů chtivých politických odpůrců, na roztrhávání rvaček fotbalových fanoušků a na drzosti bezohledných tanečníků technoparty. Česká politika a s ní i život v této zemi je - zdá se - přehlídkou plýtvání sil. Česká politika je souhrnem událostí, kterým bylo možno se vyhnout. Mít tedy na správných místech státníky a politiky a ne politické živnostníky. Jenomže skutečným neštěstím je čekat na změny od voleb do voleb. Každá vládní garnitura dělá kroky, prospěšné svým příznivcům, které jsou v mnohém nevratné. Tak i když není právě jakési stanovené datum, zaslouží si pozornost lidí všední dny s novými zprávami. O reformě zdravotnictví, o reformě důchodové, o inflaci, i o tom, že se opět zvyšuje schodek státního rozpočtu. A zeptejte se zahrádkářů, plevel se musí ničit neustále. A co slibuje ovoce, také zalévat. Gruzínské přísloví říká: vládcem je čas, ne vládcové.

Logo|foto:Český rozhlas