Názor je složitá stavebnice

Už dávno vím, že mít vlastní názor na nějakou důležitou zásadní
věc, je stejně těžké a složité jako postavit si dům. Možná jste to zjistili
také. Spisovatel Václav Dušek tomu ale oponuje: "Názor? No prosím, ale proč
hned vlastní...?" Také pravda. Je hodně takových, kteří si přivlastňují a
šíří dál i názory nájemné. To se nijak nenadřete přemýšlením, je to
pohodlné. K takovým patří i kategorie bezmezně věřících vlajkonošů.
Nejhorší je ale cílová skupina labilních. Na jejich emoce funguje reklama
s hezkými obrázky, s lákavým sloganem, někdy i efektem dobře ušitého saka
nebo úsměvu. Ta nabízí nezatěžovat se nějakým názorem, vyzkoušet to a
risknout výsledek. Jako třeba s nějakým doplňkem stravy. Jenomže mít názor
je nejen nejzákladnější právo občana. Dlužno říct, že i povinnost, zvlášť
když se na jeho základě od vás žádá nějaké rozhodnutí. Třeba - rozhodnutí
volit. Tak proto se v poslední době ptám lidí kolem sebe: ..a jak vy si
děláte názor? Věříte, že se při té otázce hodně lidí dostane do rozpaků?

To totiž není jen tak. K tomu potřebujete stavební materiál
informací, tmel vlastních zkušeností, architekturu svých představ o dobrém a
špatném a také samozřejmě důvěru v reálnost celého projektu. Nesmí chybět
dobrá prostorová orientace. No ano, napravo nebo nalevo? Tady ale směrovka
nějak přestává fungovat. Postupně jak politické strany v tom současném
předvolebním čase představují své programy, napadají jedna druhou jako
boxeři v ringu. Nově se na politické scéně objevila strana s touhou být
pravější než pravá, se značkou kvality šlechtického titulu, který byl u nás
už dávno zrušen. Při vzájemném strkání o místo bojovně obvinila tu dosavadní
stranu pravého konzervatismu, že je v podstatě druhou levicovou, tak co dělá
napravo. Za to zinkasovala údery hned z několika stran. Označily její
program za nereálný a asociální, myslící hlavně na bohaté. Ba dokonce v tom
terminologickém guláši dostala nálepku "pravicového populismu", ačkoliv to
je jako kdybyste řekli, že bílá je hezky červená. Vidíte, to je to umění
balamutit i nálepkou slov. Tak si v hlavě přebíráme, čím se liší praví od
levých. Jedni, pravda, alespoň sliby rozdávají. Druzí, ačkoliv se tváří, že
oni ne, slibují nevybírat, což je v důsledku totéž. Jedni tvrdí, že nám
hrozí bankrot jako Řecku. Jiní zas, že je to nesmysl, protože stále patříme
na osmé místo mezi zeměmi, které jsou nejméně zadlužené. A že jde jen o to
vydávat peníze ze státní pokladny rozumně. Ať slibují praví či leví cokoliv,
po volbách určí politiku tvrdá realita. Ale především - jak nás poučila
období předešlých vlád - vůle. Vůle opravdu zlikvidovat korupci a prověřit
účelnost všech výdajů.

upozornění, informace, poznámka|foto: Fotobanka stock.xchng

Nu a teď si v té přehršli proklamací udělejte svůj názor! Pravda
je, že v něčem se programy politických stran shodují, něčemu ani nešlo
vyhnout se. Stírá se jaksi - že být pravicový znamená být moderní a současný
a být levicový, že je zaostalé. Tohle novum začíná chápat i facebooková
generace, o jejíž budoucnost jde. Najednou se víc dostává do popředí rozum.
Ten střízlivý lidský rozum, který umí zvážit a připustit co možné je, a co
není. Tak toho se držme i až si budeme dělat názor svůj. I když je to hodně
složitá stavebnice...