Ne tak dávná minulost: velká část Šumavy absolutně nepřístupná, kontroly vlaků i aut

Mnohám návštěvníkům vadí, že není možné podívat se třeba na hraniční přechod Modrý Sloup nebo na vrchol Jezerní hory nas Černým jezerem a to z důvodu ochrany přírody. A přitom pár desítek let zpátky byla nepřístupná obrovská část Šumavy.

Rok 1988 byl rokem smutného výročí. Tehdy tomu bylo přesně 40 let, co se Šumava začala běžným lidem uzavírat – a to vcelku zásadně. Představitelé totalitního komunistického režimu tu totiž začali vytvářet neprostupnou hranici, jejíž součástí byly ploty, ve kterých tekly tisíce zabijáckých voltů elektřiny a tisíce příslušníků pohraniční stráže ozbrojeni samopaly hlídali tuto hranici údajně proti nepřátelům ze západu, ale jednoznačně proti českým spoluobčanům, kteří chtěli přejít do svobodného světa. Tato takzvaná Železná opona zabírala dost významnou část kdysi plně přístupných šumavských hvozdů. Vojáci tak hlídali celou Šumavu a svoji přítomnost už dávali jasně najevo daleko před samotným pohořím, jak vzpomíná ředitel Národního parku Šumava Pavel Hubený.

„Já můžu mluvit o té klatovské části. Když jsem jel vlakem na Železnou Rudu, tak v Dešenicích, v Nýrsku nastoupila skupina pohraničníků, prošla celý vlak a všechny lustrovala. Takže věděli, kdo tam jede a někdy se i ptali, proč tam jede. To samé s auty. Pochopitelně nebyl takový provoz, ale oni třeba u Čachrova u Špičáku stáli, ještě daleko před Železnou Rudou a mohli to auto zastavit. Mně se třeba stalo, že jsem jel ráno na Železnou Rudu a pak jsem šel po silnici na Javornou a to jsem už byl jako pracovník CHKO v roce 1988 a za mnou šel nějaký člověk, kterému jsem svou rychlou chůzí unikl, ale za pět minut přijel UAZ, naložili mě a lustrovali mě – co dělám v blízkosti vojenského prostoru. A to jsem tam mohl normálně chodit a šel jsem dokonce od hranice směrem do vnitrozemí. Myslím, že to bylo dneska nepředstavitelné," vypráví Pavel Hubený.

Dělat si přitom legraci z pohraničníků nebyl úplně dobrý nápad. Každý voják totiž byl cvičený na to, že nikdo bez propustky nebo jiných povolení nesmí projít. A třeba takové přespání v blízkosti hranic se mohlo hrubě nevyplatit. Občas končily trampské výlety třeba i uvězněním. Uzavření Šumavy přitom dost zásadně pociťovali také obyvatelé a turisté na druhé straně hranice, tedy v Bavorsku a Rakousku, kteří se mohli směle vypravit třeba na Luzný nebo na Roklany, tedy doslova na hraniční hřebeny.

„Mě docela pobavil kolega Franz Leibl, ředitel Národního parku Bavorský les, který mi toto období popisoval z pohledu bavorského. Před Luzným byly cedule, kde bylo napsáno "Pozor mohou vás zastřelit nebo Pozor ohrožení života – střelba". Říkal, že se tehdy Čechů báli a my jsme se báli nás Čechů taky, protože pohraničníci nebyli úplně žádní dobráci a nebylo to tak, že na vás mávli rukou, když vás potkali za cedulemi," popisuje Pavel Hubený.

A navíc, významná část tehdejší Chráněné krajinné oblasti byla nepřístupná. Například Březník, Javoří Pila nebo malebné jezero Laka – tyto dnes běžně přístupné šumavské skvosty mohli navštívit pouze pohraničníci a vybrané, tedy totalitním režimem prověřené osoby.