Nebojme se filozofování
Co je filozofie? A potřebujeme ji k životu? Nad tím se zamýšlí v následujícím příspěvku Svatopluk Holec.
Řečeno hezky česky slovem filosofie se v poslední době doslova hauzíruje. Slyšeli jsme o "filosofii privatizace", svou "filosofii" má kdekterá firma. V běžném povědomí zase filosof bývá zapsán jako nějaký neumětel, který se neuživí jinak než vytvářením nějakých pseudoproblémů. Možná k tomu přispěla legenda podle které praotec evropské filosofie Thales z Milétu zkoumaje hvězdy kráčel krajinou a spadl do hluboké jámy. Už se obvykle nepřipomíná, že tentýž myslitel předvídal jeden rok úrodu oliv, skoupil lisy na výrobu oleje a pěkně na tom vydělal.Dovolím si tvrdit: jeden každý z nás někdy filosofuje aniž třeba vůbec kdy slovo filosofie slyšel. Nevěříte? Pouvažujme společně. V tak zvaných krizových či krajních životních situacích ať už radostných nebo smutnějších si každý z nás nejednou klade otázku: kdo vlastně jsem, kam jdu, mám vůbec žít, kde je nějaká jistota, jaký to všechno má smysl? Filosofie skutečně vždy začíná údivem nad celkem všeho jsoucího a otázkou po našem místu v něm. Co je vlastně skutečnost, existuje vůbec nějaká pravda? Pochybování pak vede
třeba k zjištění vlastní neznalosti - už Sokrates tvrdil "Vím, že níc nevím". Ale nalézají se i odpovědi. Francouzský myslitel Descartes najde alespoň jednu základní jistotu, od které odvodí všechno ostatní když řekne: "Myslím, tedy jsem".
Řešení je přirozeně celá řada, není jedno jediné povždy platné. I každý z nás své řešení stále upřesňuje ba někdy i radikálně mění. Filosofie opravdu není věda - podobně jako třeba umění. To ale sotva znamená že se bez jednoho či druhého nějak propotácíme životem. V něm jsme sice ponořeni do každodenního obstarávání základních potřeb, ale jsou minimálně okamžiky, kdy opouštíme onen způsob života žitého bez otázek aniž bychom si činili nárok na to, že naše odpovědi na ně musí být moudré. I třeba hledisko: dejte mi s tím pokoj a nechte mne v klidu vydělávat je názor, je odpověď.
Středoškoláci mívají ve své výbavě jedno úsloví: filosofie je věda, která se naučit nedá. Ta první polovina není pravdivá, o to pravdivější je druhá polovina. Vždyť právě pochybování o tak zvaných neotřesitelných jistotách, jejichž zhroucení nám nejednou dokáže převrátit život, tvoří hnací motor filosofování. I proto filosofové nebývají zrovna po chuti vládnoucím třeba i v těch nejdemokratičtějších státech. Vždyť oni - považte - tvrdí, že lidský život je vlastně stálá nejistota, oni roznášejí po státu nepokoj, jim se pořád něco nelíbí. Skoro se zdá, jako by filosofové byli jacísi profesionální rejpalové či kverulanti což je ovšem lichý pohled.
Ať tak či tak. Nebojte se filosofie a filosofování. Nikdo z nás před tím úplně neuteče. A skrývat se před filosofií není snad jen i trošinku zbabělé, ale hlavně neúčinné. Ona si každého z nás najde!
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
