Něco za něco

7. únor 2008
Publicistika

Veřejnost nejen na Sokolovsku vzrušila na začátku týdne událost, o níž pravidelně informujeme v našem zpravodajství. Přepadení vězeňské eskorty za účelem osvobození člověka odsouzeného ke ztrátě svobody, k němuž došlo v prostorách sokolovské polikliniku, je široce diskutováno a vyvolává řadu otázek. Jednou z nich je angažovanost občanů a jejich pomoc policejním orgánům. Z obecnějšího úhlu pohledu si jí v poznámce všímá Lubomír Stejskal.

Jakmile vešlo ve známost, že v Sokolově byl v budově polikliniky pod pohrůžkou použití střelné zbraně osvobozen vězeň, přivezený v doprovodu stráže k lékařskému ošetření, bylo jen otázkou času, kdy a jak budou do tohoto případu zataženi nezúčastnění občané. Nedlouho té, co se oba pachatelé dali na útěk, vstoupil na scénu klíčový svědek. Prchající vězeň a jeho komplic - osvoboditel se rozhodli, či byli nuceni, opustit vůz, po němž už pátrala policie, a zvolit jinou formu přepravy.

Vybrali si v daném okamžiku nejdostupnější možnost, tedy autostop. Na silnici zareagoval na jejich výzvu řidič, který nemohl tušit, do jakého potenciálního nebezpečí se vydává, a dopravil je tam, kam požadovali, a kam sám zřejmě mířil, tedy do Plzně. Když později během sledování internetového zpravodajství zjistil, koho v autě vezl, měl dvě možnosti. Nikdo by mu nemohl mít za zlé, kdyby v oprávněné obavě o vlastní bezpečnost o svém zážitku pomlčel a vše si nechal pro sebe. Druhou možností bylo informovat policii. Zde ovšem neměl jistotu, že se vzápětí jeho jméno a tvář nedostane do hlavního zpravodajství našich televizí, což by znamenalo naplnění principu "za dobrotu na žebrotu". Kolik takových případů nás už na obrazovce překvapilo, když ta či ona televize ve snaze získat co nejexkluzivnější zpravodajský materiál opomněla dbát na bezpečnost těch, které se snažila, často proti jejich vůli, stůj co stůj dostat do záběru. A kolikrát jsme si lámali hlavu nad tím, jak je možné, že u tragické dopravní nehody jsou televizní reportéři dřív než vozidla záchranářů.

Je snadné ukázat veřejnosti tvář a v titulku jméno občana, který policii pomohl. Mnohem složitější pak je takovému člověku zajistit ochranu před případnou budoucí mstou odhaleného pachatele. Stihne podobný osud muže z našeho příběhu, jemuž shodou okolností oba pachatelé ze Sokolova nasedli do vozu a použili jeho služeb? S podobnými obavami musel každý, kdo vnímá tuto záležitost právě v takovýchto v souvislostech, usednout 5. února večer k televiznímu zpravodajství. Pokud někdo očekával, že ať veřejnoprávní Česká televize, nebo soukromá Prima či Nova prozradí identitu tohoto muže, musel být zklamán. A to je rozhodně dobře, ba víc než dobře, protože ochrana občanů ochotných pomáhat policii by neměla být jednostrannou záležitostí.

Čím větší budou mít lidé jistotu, že jejich připravenost ke spolupráci při potlačování zla se v honbě za mediální senzací neobrátí proti nim, tím více budou ochotni občansky se angažovat. A to je pro nás všechny nesrovnatelně užitečnější než jepičí život jednoho sólokapra na televizní obrazovce. V případě onoho muže, který se stal nechtěným osobním řidičem aktérů trestného činu v Sokolově, se média i zainteresované policejní orgány zachovaly rozumně.

Policejní služebna

Věřme, že jsme byli svědky něčeho víc než jen sympatické výjimky.

autor: Lubomír Stejskal
Spustit audio