Někteří zahrádkáři, někteří lidé?

9. září 2002
Publicistika

Možná jste si toho už také někdy všimli. Člověk, pracující na zahrádce, stává se jiným člověkem. Neplatí to obecně, například já sám zůstávám i při práci na záhonech stejný, ale to je jenom tím, že já ještě ani zdaleka nejsem zahrádkář. Ochotník, dalo by se říci, ale zde pouze proto, že pomáhám sice ochotně, ale abych v noci zkoušel a potom k ránu ještě maloval kulisy svého jeviště, to zase ne. Ochotník tedy ne, elév také ne, zahrádkář junior už vůbec nemohu být, ale začátečník, to mi, prosím, neříkejte. Je to možná pravda, aspoň v té části významu, která by popisovala každé mé vstoupení na zahrádku jako opticky přesvědčivě vypadající začátek nového zapojení, ale nejsem začátečník...tvrdí v úvodu svého fejetonu Jiří Tomáš Blažek....

....Nejsem začátečník hlavně proto, že se tak netvářím. Tvářím se naopak docela zkušeně, což je dětinskost a kdyby mně někdo vyzkoušel z plodinek, dokonce by to nazval hůř. Ale nekončím, učím se, pomalu mi už chlorofyl probleskuje bělmem.

A jsme u toho. Kdo se tváří jako by stále udiveně, jako by na začátku a nevěřícně, to jsou naopak dlouholetí a zkušení zahrádkáři. Oni to ani nemusejí být zahrádkáři organizovaní, oni to mohou být takříkajíc amatéři. Ti se tváří jako začátečníci, fakt. Ale zahrádka, to je svět sám pro sebe a pro svého opatrovatele. A opatrovatelé zahrádek, a to je to, co mě na nich fascinuje, mají pro zahrádku, pro plod i pro plevel, zcela jedinečný pohled, zcela výjimečnou mimiku a výraz v očích. Když budou vařit, když je zastihnete v jejich zaměstnání, když budou žehlit nebo spravovat auto, nikde, při žádné jiné činnosti nezjihnou tak krásně a na tak dlouho, jako když plejí, nebo sbírají jahody či maliny. Napadá mně, že možná ještě tak při koupání mimina zjihnou podobně silně, ale je to jiné. Nechci to zlehčovat, ale ten chlorofyl v očích dělá opravdu své dobré.

Logo

Respekt. To je to správné pojmenování toho stavu, do kterého se zahrádkář dostává rychleji než hypnotizovaná oběť pod plachtou pouťového stanu. Ono to vůbec není podobné sumnambolnímu bloudění, každý pohyb je cílen a každý pohled ošetřuje. Toto není jako luxovat nebo mýt podlahu; zde se rukama při podepření otiskuje do země čára života, zde se neurovnávají třásně, zde se potichu laská půda a semena a rostlinky a plody. A děkuje se zázrakům, co dovolují ze stále stejného kousku půdy nechat vyrůst onu neuvěřitelnou genetickou zprávu o živoucí vytrvalosti.

Opravdu mají lidé na zahrádkách jiný svět a jiný postoj v něm, než v tom civilním, jiný výraz než při respektování šéfa, jiné pracovní návyky, jinou slušnost. Možná jsem až teď na to kápl; slušnost je to, co vyučuje zahrádka své opatrovatele, vzájemná slušnost. A to je skoro to samé, jako jiný druh respektu, že? Všimněte si, a třeba to i zkuste -člověk, pracující na zahrádce, stává se jiným člověkem. Já neříkám, že lepším, ale horším zcela určitě ne, to vím jistě...

Logo
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.