Nezachytit na plátno šumavské pralesy by byl hřích, říká malíř

9. leden 2022

Šumava pro fotografy je rájem stejně jako pro malíře. I když, co si budeme nalhávat, těch fotografů se po šumavských kopcích toulá násobně více než malířů. Jak takový obraz v plenéru vzniká?

Fotograf a malíř mají při co nejvěrnějším zachycování divoké přírody podobný postup. Oba musejí vstát brzy, ještě za tmy, aby se na místo, které hodlají vyfotit nebo namalovat, dostali ještě před rozedněním. Tehdy totiž panují ideální světelné podmínky. Jenže v tomto momentě se pracovní postupy fotografa a malíře rozcházejí. Fotograf začne mačkat spoušť svého přístroje a během pár minut může vytvořit desítky nebo i stovky snímků, ze kterých si vybere ten nejlepší. Malíř má však jen jeden pokus, který bude navíc vytvářet několik dalších hodin.

„Když začínám malovat, tak se většinou snažím zachytit ranní světlo, ve kterém přijdu. Kouknu na tu scénu a uvědomím si, kde se světlo nejrychleji změní, třeba v zadním plánu jsou nějaké stromy, které jsou ještě ve stínu, ale já vím, že tam za chvíli začne pálit sluníčko, takže si tahle místa, která se do půl nebo třičtvrtě hodiny změní, zachytím a to. Co naopak budu schopný namalovat, i když tam bude svítit sluníčko, ale namaluji to ve stínu – například nějaké padlé kmeny vepředu, to si nechávám až nakonec. I když se to světlo už změní a já tam sedím třeba ve dvanáct a slunce je přímo nade mnou, tak pokračuji v tom ranním světle, které jsem si tam začal," vysvětluje malíř Adam Kašpar, který se do šumavských pralesů vydal se svým malířským náčiním naposledy na podzim loňského roku.

V plenéru maluje na plátna o velikosti 40 krát 50 centimetrů, na která zachycuje jedno konkrétní místo, na kterém pracuje třeba osm nebo i deset hodin. Využívá však i fotoaparát, když si na fotky zachytí několik zajímavých lokalit, které pak v ateliéru přenese na jeden velkoformátový obraz.

Jak při malování v plenéru, tak i v ateliéru nezachycuje na obraz vše, co vidí. „To nejde, musím něco vynechat, musím něco zjednodušit, protože kdybych tam nakonec maloval každou hlavičku houby, každý lopuchový list, každý kořínek, tak to bych tam seděl deset dní a stejně by to tam nebylo a obraz by se v tom úplně utopil. Takže obraz je vždycky nějaké zjednodušení. Ale když pak na něj člověk kouká, má pocit, že to zjednodušené není. A to je ta malířská zkratka, o kterou tam jde.“

Adam Kašpar na Šumavě vytvořil už desítky obrazů. Další desítky chystá, protože jak tvrdí - Šumava nabízí obrovské množství původních lesů a pralesů, které by byl hřích nezachytit na malířská plátna.

autor: Jan Dvořák | zdroj: Český rozhlas Plzeň
Spustit audio