Nic není stálé, vyjma změny...

To je myšlenka! Našla jsem ji v pokladnici moudrostí Herákleita z Efezu, řeckého filozofa, který tohle věděl už někdy 400 let před naším letopočtem! Někdy změnu sami přivoláme, jindy se nám připlete do cesty bez přičinění. Ať přijde tak či tak, musíme se v ní dobře orientovat. Přesně řečeno: vědět, co přijde a čemu se nevyhneme. My, obyčejní občané, stejně jako vláda, bychom si přece přáli klid, pořádek a prosperitu. A hezky se poslouchá, třeba že premiér Mirek Topolánek osobně provedl kontrolu na všech ministerstvech, a nemohl jinak než chválit. Nebo že Česko mělo v minulém čtvrtletí nejnižší nezaměstnanost 4,5 procenta od doby, kdy se tenhle údaj registruje. Na Česko také nedoráží žádný strach o peníze. Největší tuzemská banka - Česká spořitelna - vydělala v posledním čtvrtletí čtrnáct miliard, takže jí čistý zisk stoupl o 73 procenta. A ministři nás denně přesvědčují, že zůstáváme v celém euroatlantickém prostoru takovou malou zemičkou v závětří, kam smršť nedosáhne. A když, tak ucítíme jen slabý závan někde vysoko.

Jenomže krize je jednou krize. Neúprosný dravec, horší než lochnesská potvora. Začne jako finanční a malí střádalové si myslí, že jich se to netýká. Jako by nikdy neslyšeli české přísloví: s chudým všude zle se oře. Bankéři řady zemí najednou škemrají o silnou injekci. Nejdřív Island a teď už další, mezi nimi i Maďarsko a Polsko. Arméni mají takové přísloví: s penězi není tak dobře, jako je bez nich zle. Ta finanční krize porodila krizi hospodářskou a najednou už jsou na nás dvě. To hned převáží jiné zprávy. Světoznámá sirkárna v Sušici, která vyráběla převážně na export, končí. Česká výroba bot už se v čínské konkurenci nevyplatí. Porcelánky a sklárny, náš tradiční průmysl, má namále. Autoprůmysl, který zaměstnal 120.000 lidí a na který jsme pro bohatý svět vsadili, omezuje výrobu. Měli jsme letos vyrobit milion vozidel, bude jich o dvacet tisíc méně. Že se musí propouštět, je jasné. První odhad byl 3.000 lidí, poslední 10.000. Švédské přísloví k tomu říká, že odpoledne ví to, co by si ráno ani nepomyslelo. Volby do krajských zastupitelstev a třetiny Senátu řekly vládě ODS i Senátu s převažující modrou barvou, že lidé chtějí změnu. K lepšímu, samozřejmě, a pokud možno hned.

Prudká klimatická změna|foto: Alexandr Pícha

Jenomže každý začínáme vřít při jiné teplotě... A česká mentalita si dává na čas. Premiér připustil možné obměny ve vládě, ale žádný chvat... Ministr financí Kalousek v mezičase vymýšlí jak zrušit třetinu daňových úlev, stravenky a režijní jízdenky. Ministr školství Liška jak do roka změnit kompletně výuku na středních školách. Něco, pravda, zabrzdilo. S hlasováním sněmovny o radaru a Lisabonské smlouvě se počká až po volbě amerického prezidenta. Ústavní soudci pořád ještě probírají, jestli by ty dohody byly či nebyly v souladu s naší ústavou. Zatím mají dvě verze: že ano, a že vlastně ani tak moc ne. Počkají také další Julínkovy reformy zdravotnictví. A jak se tak na všem šetří, musí se přece honem rychle stihnout i porcování medvěda, to poslanecké přetahování o kus ze dvou miliard, které jsou v rozpočtu nějak navíc a které by si mohli rozdat. To, o kterém se říkalo, že už nebude, protože na něj nemáme. Tak voliči musí pochopit, že na změny ve vládě už vůbec nezbývá čas. Nelze je totiž uskutečnit bez Jiřího Čunka. A ten si momentálně chce ještě užít cestování. Za poslední tři neděle navštívil Miláno, Brusel, Krakov, Francouzskou Guayanu a rád nahradil premiéra, který neví kam skočit, v New Yorku na Mannhattanu. Kdyby se nabízelo něco dalšího, stihl by to rovněž. Než dojde k nějaké změně. A ta je na spadnutí. Vždyť přece víte, že nic není stálé, vyjma změny!