Mezi námi zvířaty
Velbloud může mít své hrby docela prázdné
Na Zámeckém statku v Újezdě nade Mží můžeme spatřit krom typických domácích zvířat také například velblouda dvouhrbého. Jeho hrby však nevypadají tak, jak jsme zvyklí. Na první pohled totiž žádné nemá.
„Je to tím, že tento velbloud se u nás má dobře, takže v hrbech nemusí ukládat žádné zásoby. Je pravidelně krmený pestrou stravou, tudíž mu u nás nic nechybí,“ řekl na úvod průvodce na statku Jiří Riedel, který pokračoval vysvětlením, co velbloud v hrbech vlastně běžně nosí:
„Mnoho lidí a zejména dětí si myslí, že má velbloud v hrbech vodu, ale není tomu tak. Velbloud žijící na poušti má v hrbech tuk. Když přijde do oázy, tak se pořádně nají a napije a všechnu tuto energii si uloží ve formě tuku do hrbů. Dokáže poté vydržet i dlouhý pochod. Energii z hrbů umí získat zpět a přeměnit ji na živiny a vodu.“
Krom sena, trávy, ovesných vloček a dalších věcí si tento konkrétní velbloud jménem Safír pochutná i na suchém pečivu. „Musíte si ale dávat pozor, jí výhradně suchý chleba. Suché housky úplně nemiluje a dovede vám to dát i znát, a to způsobem hodným velblouda – plivne.
Náš velbloud je také velikánský milovník, dovede se zamilovat do kohokoliv. Tomu, kdo se mu líbí, se začne dvořit. U nosu se mu začnou tvořit bubliny a vy tak poznáte, že se zamiloval právě do vás. Má také nádherné řasy a vypadá jako panenka, i když je to pořádný chlapák. U nás je má na okrasu, ale v poušti ho řasy chrání před pískem,“ uvedl pracovník statku.
Kolika let se velbloud může dožít a jak starý je Safír? Dozvíte se v reportáži.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
