V Plzni (NE)zaparkuješ - 4. díl: Město Plzeň zvažuje omezení vyhrazených parkovacích stání na registrační značku

Plzeň přehodnocuje systém vyhrazených parkovacích stání, která jsou určena konkrétním vozidlům podle registrační značky a jejich majitelé si je hradí vždy na jeden rok dopředu. Podle vedení města tento způsob parkování zabírá veřejný prostor a snižuje počet dostupných míst, zejména na sídlištích. Změny se ale nebudou týkat stání pro osoby se zdravotním postižením.

Vyhrazená parkovací stání na registrační značku fungují v Plzni řadu let. Řidiči za ně platí roční poplatek a ostatní vozidla na tato místa nesmí parkovat. Aleš Tolar, náměstek primátora Plzně pro dopravu, řekl Českému rozhlasu, že tento způsob parkování se výrazně uplatňuje například na Lochotíně. Podle něj město sleduje, že vyhrazená místa ubírají prostor, který by jinak mohl sloužit širšímu okruhu rezidentů.

Podle Aleše Tolara chce město do budoucna více pracovat s rezidenčním parkováním vyznačeným modrými čárami. „Lepší řešení vidím v ucelených rezidenčních zónách, kde by parkovali pouze lidé s trvalým pobytem v dané lokalitě,“ uvedl pro Český rozhlas. Takový systém sice nezaručuje konkrétní parkovací místo, ale podle města zvyšuje dostupnost parkování pro místní obyvatele a omezuje dlouhodobě odstavená vozidla.

Situací na Lochotíně se zabývá také městský obvod Plzeň 1. Mluvčí úřadu Miroslava Vejvodová uvedla, že nejvíce vyhrazených stání se nachází v Tachovské, Žlutické a Sokolovské ulici. Souvisí to s dlouhodobým nedostatkem parkovacích míst v okrajové části sídliště a také s uzavřením parkoviště u obchodního centra Atom kvůli výstavbě parkovacího domu, který má být dokončen ještě letos a nabídne parkování s ročním nájemným zhruba 27 tisíc korun.

autor: Jiří Trnka
Spustit audio

Mohlo by vás zajímat

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.